Jan Fingerland: Obama a Karzájí vsadili proti sobě

Barack Obama v Kábulu se svým svým protějškem prezidentem Karzajem
Barack Obama v Kábulu se svým svým protějškem prezidentem Karzajem

Nikoli zda byla dřív slepice nebo vejce, ale zda se Afghánistán dohodne nejdříve s Američany nebo s Tálibánem - tak zní hlavní otázka, kterou klade současný afghánský prezident Karzájí.

Jde o to, že mezi Spojenými státy a Afghánistánem panují neshody ohledně dohody o setrvání části vojáků NATO v Afghánistánu po konci letošního roku. Prezident Obama totiž hodlá splnit i svůj slib voličům a po Iráku odejít také z Afghánistánu. Dobře ale chápe, že nemůže odejít jakkoli, ale pokud možno se ctí a bezpečně. A také, v ideálním případě tak, aby omezený počet amerických vojáků zůstal v Afghánistánu, který i nadále zůstává zdrojem nestability a potenciálního ohrožení amerických zájmů.

Prezident Karzájí si však postavil hlavu a nyní odmítá podepsat bilaterální bezpečnostní dohodu, která by upravila právní podmínky, za nichž by americká armáda v zemi zůstala. Byli to kdysi Američané, kdo Karzájího kdysi pomohl vyšvihnout do sedla. Nyní svého nehodného partnera nemohou k podpisu dohody přimět. Nervozita Američanů roste s každým dnem, protože odchod z Afghánistánu je logisticky i bezpečnostně mimořádně složitá operace, ještě mnohem náročnější, než byl odchod z Iráku.

Nyní prezident Obama vytáhl z balíčku karet velmi vysokou kartu. Dal najevo, že v případě dalšího váhání Američané začnou chystat alternativní plán, podle kterého by do konce roku z Afghánistánu zcela odešli. Nechali by ovšem za sebou bezpečnostní vakuum, opustili by také své úkoly při boji proti teroristům a přestali by s výcvikem afghánských expertů.

Sám Obama by však nepochybně dal přednost dohodě - a svou hrozbou úplného odchodu se pokouší přimět svého afghánského kolegu, aby se konečně rozhýbal. Karzájí však tvrdí, že nemá pravomoc podepsat takovou dohodu a ponechává to prý na svém nástupci, který ho nahraní po dubnových volbách. Bilaterální dohodu přitom už schválila Loja Džirga, shromáždění starců, které v Afghánistánu hraje roli parlamentu.

Riskantní Obamův krok je reakcí na to, že také Karzájí zvýšil sázku, kterou do své hry vložil. Karzájí k moci nastoupil po roce 2001, kdy Afghánistán obsadili Američané a pak znovu obhájil své prezidentské křeslo v dalších volbách. Tentokrát už za velkého skřípění zubů Američanů, kteří zblízka viděli jeho korupční jednání a pravděpodobně také zfalšované volby. Karzájímu se však podařilo vyvolat situaci, v níž podpora nečestně zvoleného prezidenta tváří v tvář hrozbě chaosu byla nejmenším zlem.

Nyní už Karzájí potřetí kandidovat znovu nemůže, ale nepochybně si chystá půdu pro další politický či ekonomický život v Afghánistánu. V poslední době se snaží stylizovat do role ochránce své země proti cizincům, kritizuje Spojené státy, případně nepopulární americké metody boje proti Tálibánu, jako jsou bezpilotní letouny nebo razie v domech. Krom toho si během váhání nad podpisem dohody s Amerikou našel čas i na podpis dohody o spolupráci s Íránem. Tedy zemí, která co nejsilněji propaguje názor, že oblast kolem Afghánistánu se nejlépe postará sama o sebe bez americké přítomnosti.

Dříve odmítal podepsat s tím, že podpis musí připojit jeho nástupce - což by řešení odložilo o řadu měsíců. Nyní také tvrdí, že podpisu musí předcházet dohoda afghánské vlády s Tálibánem, ovšem ta je také v nedohlednu. Podpis americko-afghánské dohody je však pro Afghánistán přinejmenším tak důležitý jako pro samy Spojené státy, protože je pravděpodobně jediným způsobem, jak neuvrhnout zemi do ještě větších problémů, než v jakých je nyní. Karzájí se však rozhodl riskovat a tak americký a afghánský prezident proti sobě postavili velkou sázku a čekají, komu dřív povolí nervy.

Situace poněkud připomíná složité vyjednávání Američanů s iráckým premiérem Málikím, který v roce 2011 také odmítl souhlasit se setrváním americké armády v zemi ve jménu obhájení národní hrdosti a suverenity. Mezitím se Irák s každým měsícem posouvá blíže k chaosu. Byl to samotný Málikí, kdo koncem loňského roku při návštěvě USA nadhodil myšlenku, že určitý počet amerických vojáků by se Iráku hodil.

V případě Afghánistánu však všichni doufají, že Karzájí nakonec bilaterální dohodu podepíše. Vzpomínka na někdejšího afghánského prezidenta Nadžíbulláha, kterého Tálibán po dobytí Kábulu veřejně oběsil, pravděpodobně v noci straší i Karzájího.