Jan Fingerland: Miloš Zeman na ostrově deviace aneb ohlédnutí za Téčkem

Ano, řeč je o jeho slavném článku Prognostika a přestavba. Zeman tehdy proslavil nejen sebe, ale i časopis Technický magazín, v němž článek vyšel. Výročí slavného textu i roli časopisu přezdívaného Téčko před pár dny připomněl spisovatel a novinář Jaroslav Veis v příloze Orientace Lidových novin.

Pro někdejšího čtenáře Technického magazínu to byla mimo jiné příležitost zavzpomínat na časy útlého mládí a připomenout si, co vlastně fenomén Téčka znamenal. Do publikace Zemanova textu možná magazín příliš známý nebyl, ale nebyl ani žádným okrajovým plátkem. Vycházel v nákladu několika desítek tisíc kusů, jeho rozsah se blížil malé brožuře a byl tištěn barevně na kvalitním papíře.

Byla s ním také spjata jména, které dosud mnoho znamenají – Jiří Grygar, Bedřich Moldan, Josef Vavroušek, Zdeněk Lukeš a mnoho dalších osobností, které zde nespravedlivě nezmiňujeme. Byl mezi nimi i zmíněný Jaroslav Veis.

Čtěte také

Ve svém článku Jaroslav Veis připomněl ještě jedno důležité jméno – totiž Vladimíra Petříka, který byl od roku 1977 do roku 1990 šéfredaktorem Technického magazínu a zemřel bohužel již v roce 2001. Byl to on, kdo Zemanův článek - na rozdíl od časopisu Vesmír - přijal do tisku a zdaleka nejen to. Vedl časopis, který neměl obdobu tehdy, ale vlastně ani dnes.

Název Technický magazín vyvolává představu časopisu určeného sektě zvláštních jedinců, které vzrušuje pohled na vyrobenou turbínu a nebo tak nanejvýš tištěný spoj. Možná, že tak magazín vypadal v době svého vzniku. V 80. letech už byl něčím jiným, mnohem větším. Turbíny se v něm skoro neobjevovaly a tranzistory nahradily mikročipy. Ani o ty však nešlo v první řadě.

Technický magazín, navzdory svému nenápadnému jménu suploval časopisy, které u nás neexistovaly. V Téčku vycházely články o astronomii, archeologii, architektuře, urbanismu, designu, grafologii, etologii, ale také o společenských fenoménech, jako bylo nenápadné, ale programové vytlačování tělesně postižených lidí z veřejného života v Československu. Téčko se nezaleklo ani článku o „antropickém principu“, tedy o teorii, která do přírodních věd vrátila Boha jako důležitého hráče.

Reklama - Technický magazín, 1961

Kromě toho si Téčko potrpělo na využívání zajímavých ilustrátorů a dávalo příležitost i těm, kdo jinak neměli v oficiálních tiskovinách šanci, jako to bylo v případě sochaře a kreslíře Karla Nepraše. Je vlastně charakteristické, že Téčko v 90. letech zaniklo, protože ve svobodných podmínkách už nemohlo sehrát svou dosavadní roli. Nepotřebovali ho nároční čtenáři a ovšem ani nároční autoři – ti už měli mnoho jiných příležitostí, kde publikovat.

Zemanův text možná nevyčníval ani tak svou odborností nebo odvahou, ale spíše tím, že byl mnohem provokativnější, přímočařejší a političtější, než bylo v Téčku zvykem. Z proslulého článku o třech možných scénářích vývoje přežil hlavně pojem „ostrov pozitivní deviace“. A to přesto, že není Zemanovým objevem a dokonce ani nevystihoval to, o co v roce 1989 šlo.

Tehdejší žádoucí společenská a politická změna – a scénář vývoje, který by bylo možné prorokovat – nebyly procesem postupného šíření pozitivních příkladů, ale zásadním přelomem, v němž se věci měnily všechny a najednou.

Pokud bychom ovšem chtěli o „ostrovu pozitivní deviace“ přece jen hovořit, pak by se tento pojem nejlépe vztahoval právě na Technický magazín jako takový. Po celá léta, číslo za číslem, nabízelo Téčko témata a způsob uvažování, jež se podstatně a pozitivně lišily od neradostného okolí. V listopadu 1989, několik měsíců po Zemanově článku, se tento ostrov stal pevninou.