Jan Fingerland: Konec etiopské cesty vzhůru?
Předseda etiopské vlády zatím přežil všechno. Atentát, pokus o puč, dokonce i udělení Nobelovy ceny za mír. Teď ale možná stojí na prahu problému, který poničí jeho zemi, a možná i velký kus Afriky.
Řeč je o premiéru Abiy Ahmedovi, kterému se po nástupu k moci v roce 2018 podařilo ukončit válku a uzavřít mír s eritrejskými separatisty a nasměrovat Etiopii k budování lepší budoucnosti. Nobelova cena míru byla chápána jako povzbuzení pro jednoho politika, ale i pro jeho zemi, a vlastně pro celou Afriku. Ahmed měl také vizi, kam jít dál. Ekonomika rychle rostla, chudoba mizela, země se pyšnila projekty, jako je gigantická přehrada na Nilu.
A pak najednou začaly přicházet úplně jiné zprávy. Na severu země, v oblasti svazového státu Tigraj, začali umírat lidé při ozbrojených střetech a na pochod se vydaly tisíce uprchlíků. Co se – asi – stalo?
Proti zdi
Premiér Abiy Ahmed a jeho příznivci tvrdí, že neměl na vybranou, když do Tigraje vyslal armádu a začal bombardovat pozice Tigrajské lidové osvobozenecké fronty. Její členové stáli za útokem na vojenskou posádku i na civilisty.
Čtěte také
V Tigraji sice žije jen asi šest procent populace země, ale Tigrajská fronta je dobře vyzbrojena, její členové, kterých může být přes 200 tisíc, mají bohaté zkušenosti z občanské války a v Tigraji bobtná už delší dobu pocit nespravedlnosti.
A to je tigrajská verze – Abiy Ahmed v rámci svého projektu etiopské obnovy přišel s představou sjednocení velmi různorodé země. Premiérovi kritici tvrdí, že si jednotu země představuje jako centralizaci moci do svých rukou, odbourání místní autonomie i lokálních kulturních odlišností. Jedni ho obviňují z toho, že nerespektuje federalistickou ústavu, jiní rovnou mluví o diktátorských sklonech. Připomeňme, že Ahmed krátce po nástupu k moci propustil všechny politické vězně, ale někteří politici jsou už opět ve vězení.
Rozbuškou konfliktu v Tigraji byl spor o konání voleb. Ahmed je o rok odložil s odvoláním na covid, Tigrajci ho obvinili z omezování demokracie a premiérovi navzdory si volby stejně uspořádali. Podle znalců etiopské politiky ale situace stejně směřovala ke konfliktu, obě strany se na něj chystaly.
Čtěte také
Je tu ale ještě jedna stránka věci. Představitelé Tigrajské fronty měli zásluhy na odstranění marxistického režimu v roce 1991 a získali silné postavení v celostátní politice. Vláda, na které se Tigrajská fronta podílela, byla autoritářská, získala příliš velký vliv na úkor jiných etnik, a sice položila základy k hospodářské obnově, ale i klientelistickému systému, korupci, nebo rovnou kriminálním praktikám.
Ahmedův nástup tuto sedmadvacetiletou éru ukončil. To ho nasměrovalo na kolizní kurz s představiteli Tigrajské fronty, kteří se nechtějí svých dřívějších privilegií vzdát. Záleží tedy na nás, jestli budeme za hlavní příčinu konfliktu považovat Ahmedův tlak na sjednocení země, anebo jeho snahu o potření klientelismu a přistřižení křídel lidem z minulé éry. Zatímco jedni Ahmedovi vyčítají příliš těžkou ruku, jiní tvrdí, že střet s Tigrajskou frontou příliš odkládal.
Jugoslávská cesta
Potíž je, že jakmile už se začne bojovat, vznikají příkoří. Federální parlament trval na zatčení desítek vůdců Tigrajské fronty, nebude tedy jednoduché uzavřít mír a centrální vláda bude muset úplně převládnout. Ahmedova vláda také nechala zatknout i politiky jiných etnických skupin, tento postup může ale vyvolat odstředivé síly v celé zemi. Objevila se srovnání s Jugoslávií 90. let, jenže v mnohem větším měřítku.
Uprchlická vlna už se stačila přelít do dalších států, mnohem vratších, než je Etiopie, včetně Súdánu, Eritreje nebo Somálska. Hrozí tedy, že z Etiopie jako vzoru a naděje této části Afriky se naopak začne šířit rozvrat, případně i migrační vlna. Ať chceme, nebo ne, dříve nebo později se něco takového projeví i v Evropě. A Nobelova cena míru pro nadějného politika s tím nic neudělá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
