Jan Fingerland: Konec Arabského jara v Egyptě

Prezident Abdal Fattáh Sísí i po posledních volbách zůstane ve funkci, vždyť získal 97 procent hlasů
Prezident Abdal Fattáh Sísí i po posledních volbách zůstane ve funkci, vždyť získal 97 procent hlasů
O tom, kdo vyhrál egyptské prezidentské volby, panují neshody. Někdo tvrdí, že prezident Sísí. Podle jiných vyhrála společenská stabilita Egypta. Jejich oponenti soudí, že prohrála egyptská demokracie. A vyskytl se názor, že prohrál i sám vítěz voleb, Abdal Fattáh Sísí.

Prezident Sísí i po posledních volbách zůstane ve funkci, vždyť získal 97 procent hlasů. Za jeho porážku se považuje skutečnost, že k volebním urnám přišlo jen 41 procent voličů. Je to navíc méně než při poslední volbě prezidenta. Přitom za účast ve volbách se občanům platilo, zatímco za neúčast hrozila pokuta.

Ostatně nešlo o volbu mezi alternativami, protože skoro všichni skuteční Sísího vyzyvatelé skončili ve vězení, v exilu nebo sami rádi usoudili, že je rozumnější kandidaturu stáhnout. Vlastně šlo tedy hlavně o jakési národní referendum o podpoře Sísího volené autokracie. Jde očividně o podporu vlažnou.

Spokojenost na úvěr

Sísího zvolení si lze těžko odmyslet od skutečnosti, že se k moci dostal ve vojenském převratu, ovšem takovém, který měl velkou podporu zdola. Byla to reakce velké části společnosti pokus o uzurpaci moci ze strany islamistů z Muslimského bratrstva a hrozbu vnitřního rozvratu.

Vlastně šlo o jakési národní referendum o podpoře Sísího volené autokracie

Ovšem i Bratrstvo mělo své příznivce a Sísího islamistický předchůdce Mursí, nyní ve vězení, byl také zvolen v masových volbách, dokonce férověji organizovaných. Jen tehdy pro změnu nedorazili k urnám neislamističtí Egypťané. Sísího nepříliš silný mandát je ze všeho nejvíce pověřením k tomu, aby udržel stabilitu a otevřel Egyptu cestu vpřed.

Egyptská společnost zůstává rozpolcená a ani Sísímu, který nastolil tužší diktaturu než byla ta Mubárakova, se nedaří vypořádat se s radikály a extremisty z řad islamistické opozice. Sísího režim je v potírání nesouhlasu nejen důslednější než byl ten Mubárakův, ale také operuje v novém kontextu – už ani svobodomyslní Egypťané nesní svůj růžový sen o budoucí demokracii.

Stabilita místo demokracie

Obnova staronového armádně-byrokratického režimu je jedním ze scénářů nyní už sedmiletého Arabského jara. A dokonce i jedním z optimistických scénářů, protože jinde se starý režim rozpadl, ale už nenásledovala nějaká rozumná konsolidace. To byl případ Libye nebo Jemenu.

Sísího zvolení si lze těžko odmyslet od skutečnosti, že se k moci dostal ve vojenském převratu, ovšem takovém, který měl velkou podporu zdola

Rozvrat ovšem zasáhl i ty státy, v nichž se režim udržel, ale za cenu obrovských obětí na straně společnosti, tak jak je tomu třeba v Sýrii. Nelítostná povaha syrských bojů souvisí i s tím, že tamní občanské války jsou prosyceny otázkami náboženského rázu.

Ještě jinou trajektorií propluly jiné důležité státy, jako Saúdská Arábie, kde se režim udržel, i díky masivnímu uplácení veřejnosti z ropných peněz. I Saúdi – podobně jako Sísí v Egyptě – nyní podnikají velmi energické reformy, které mají zamezit vznikání další nespokojenosti.

Jan Fingerland

Jde o reorganizaci ekonomického života, ale i velmi odvážnou reformu náboženské sféry – jde o jakousi státem řízenou „modernizaci bez demokracie“, jak už ji Blízký východ v minulosti zažil. Jak v Egyptě, tak i v Saúdské Arábii platí, že pokud se nepodaří během následující dekády v těchto snahách uspět, může přijít ještě větší vlna nespokojenosti, než byla ta, jež proslula jako Arabské jaro.

I v tomto ohledu platí, že konsolidované režimy jsou připraveny k větším a racionálnějším reformám než režimy ohrožené a udržované zvenčí, jako je ten syrský. Znovuzvolený egyptský prezident Sísí se tváří, že je si toho všeho dobře vědom.