Jan Fingerland: Karel Weirich, neznámý hrdina

11. duben 2015
Ostnatý drát v koncentračním táboře v Osvětimi

Běda národu, který potřebuje hrdiny, praví klasik. Ovšem také běda národu, který hrdiny nemá, nebo který na své hrdiny zapomíná. Jedním z našich pozapomenutých hrdinů je česko-italský novinář Karel Weirich.

Byl sice Čech, ale narodil se v roce 1906 v Římě, kam odešel jeho otec poté, co jako sochař získal italské stipendium.

Jeho rodičům se v Itálii zalíbilo a v Římě už zůstali. Většinu svého dětství proto Weirich prožil právě v Itálii, i když se po otcově předčasné smrti nakrátko vrátili s matkou na Moravu.

Pak se ovšem přes Švýcarsko znovu vrátili do Itálie, kde mladý Karel v polovině 20. let odmaturoval a začal pracovat. Působil zejména v katolických misijních institucích a od poloviny 30. let také pracoval jako zpravodaj ČTK, přičemž pokrýval italské a poté i vatikánské události.

Zůstával i nadále úzce spjat s Československem. Z ČTK byl nakonec v roce 1941 vyhozen, protože neskrýval své protinacistické smýšlení. Živil se i nadále jako novinář, ale také a především se díky rozsáhlé síti spolupracovníků mohl zapojit do odboje proti italskému fašismu i německému nacismu.

V té době se také zapojil do pomoci cizincům, kteří se nacházeli v Itálii a které nechal v roce 1940 Mussolini internovat. Z velké části šlo o židovské uprchlíky, kterým se nepodařilo dostat se včas z Evropy.

Zvláště intenzivně se Weirich angažoval v pomoci vězňům koncentračního tábora Ferramonti di Tarsia, v němž bylo uvězněno několik set československých Židů, pasažérů ztroskotané lodi Pentcho mířící původně do Palestiny.

Weirich byl také součástí sítě, která zajišťovala léky, potraviny, ale i dokumenty lidem, kteří se v Itálii před nacisty skrývali, například v klášterech. Spolu s dalšími dvěma Čechy založil Společnost svatého Václava, která tuto činnost kryla.

Gestapo nakonec Weiricha dostihlo a v dubnu roku 1944 byl zatčen. Nejdříve byl odsouzen k trestu smrti, posléze mu byl trest zmírněn na 18 let těžkých prací. Z vězení v Bavorsku ho osvobodila počátkem května roku 1945 americká armáda.

Weirich bývá někdy srovnáván s Oskarem Schindlerem, ale to není zcela spravedlivé, protože Weirich mnohem více riskoval. Totéž platí i pro srovnání s Nicholasem Wintonem, aniž by se tím jakkoli snižovaly i jeho zásluhy.

Weirichův případ je také dosud velmi málo známý. A to přesto, že existuje dostatek dokumentů o jeho činnosti, včetně těch, které stačil on sám schovat pod schody svého bytu před zatčením.

Nyní má Weirich šanci se Čechům trochu připomenout. Jeho osud zaujal například českou historičku působící v Itálii Miroslavu Ludvíkovou, o jeho činnosti za války také píše italský autor Alberto Tronchin v knize „Spravedlivý riskuje“.

Tato kniha nedávno vyšla česky, což je vlastně první velká splátka dluhu, který k Weirichovi máme. Tronchin popisuje, jakým způsobem vlastně tajná pomoc probíhala a jak fungovala tajná síť přímo pod nosem italské i německé policie.

Weirichův život však pokračoval i po návratu z vězení. Obnovil svou práci pro ČTK, ovšem když byl po únoru 1948 povolán do Prahy, pochopil, že mu znovu hrozí nebezpečí. Zůstal v Itálii, kde v roce 1981 zemřel.

V zemi svých rodičů zůstal Karel Weirich neznámou osobou. Nyní je čas, aby se Češi ke svému hrdinovi přihlásili alespoň dodatečně, se zpožděním tří generací.