Jan Fingerland: Jaké víno nalévá Marine Le Penová?

28. květen 2014

Zvítězili ve Francii v evropských volbách extremisté? Asi záleží na úhlu pohledu, zda je sklenice napůl prázdná nebo napůl plná. Velký úspěch strany, jejíž jméno se ještě před pár lety vyslovovalo jen polohlasem, však nikdo oddiskutovat nemůže.

Jak známo, více než čtvrtina voličů, kteří se ve Francii obtěžovali jít volit, hlasovala pro Národní frontu. Méně než 21 procent volilo Stranu pro lidové hnutí a ještě o sedm procentních bodů méně hlasovalo pro vládní socialisty.

To vyvolává nejméně tři otázky. Co Národní fronta chce; proč dostala nejvíce hlasů; a co to způsobí ve francouzské i evropské politice.

Tedy zaprvé, co chce. Národní fronta byla v dobách svého otce zakladatele Jean-Marie Le Pena extremistickou, rasistickou a xenofobní stranou, s níž nikdo nechtěl nic mít.

Čtěte také

Pod Le Penovou dcerou, vůči níž panovala v Národní frontě velká skepse, se rétorika strany přesunula ke kritice evropské integrace, ohrožení pracovního trhu a dalším otázkám spojeným s evropskou politikou. Sestávala tedy především z mnohých „ne“ – ne eurozóně, ne schengenskému prostoru, ne imigraci, ne Severoatlantické alianci.

Přesto se dá říci, že jedním z předních důvodů, proč strana Marine Le Penové zvítězila, je neúspěch těch ostatních. Vítězství ziskem čtvrtiny hlasů totiž není tak oslnivé samo o sobě, ale je zřejmé, že tradiční strany, ať levicové nebo pravicové, ztratily velkou část svého sexappealu.

Šéfka francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová

Druhý důvod spočívá v tom, že šlo o volbu protestní. Podle průzkumu veřejného mínění jen 22 procent voličů Národní fronty chce opravdu odejít z Evropské unie. Více než 40 procent jako důvod uvedlo, že chtějí změnu a necelých 40 procent chtělo vytrestat strany hlavního proudu.

Třetím důvodem je, že Francie je opravdu v krizi, a to nejen ekonomické, ale i kulturní a psychologické. Francie se dosud považovala se polovinu evropského motoru spolu s Německem. Nyní vidí, že svému sousedu na východě nestačí, ba co víc, že společná měna je pro její nedostatečně efektivní ekonomiku příliš silná.

Čtěte také

A ještě hůře, že zatímco Francie z krize vyšla s mnoha šrámy, Německo de facto na krizi vydělalo. Francii to staví před otázku, jestli vše, co až dosud dělala, nebylo špatně. Místo poučení se od Německa ovšem možná bude následovat zablokování se v dosavadních pozicích.

Nezanedbatelným efektem celé věci je, že se vítězstvím Národní fronty posunula „hranice přijatelného“, neboli že zároveň s tím, jak Marine Le Penová přebalila starou radikálně pravicovou agendu do eurokritického obalu, zároveň se stala jedlejší nejen pro část veřejnosti, ale i pro část francouzské pravice.

Evropské volby

Například UMP nyní musí velmi pozorně debatovat o tom, zda je nová Národní fronta novou stranou – a tedy potenciálním partnerem – a nebo jen starým vínem v nové lahvi. Očividně Le Penová zatím nemusí hrát tou nejsilnější xenofobní kartou, jako její otec – voliči Národní fronty jí i tak rozumějí. Až do doby, než se ve vyklizeném prostoru neobjeví někdo ještě neotesanější.

Druhým paradoxním důsledkem je, že Francie vychází z evropských voleb oslabená, a to právě v okamžiku, kdy chtěla s Německem svést boj o vliv na jmenování předsedy Evropské komise. Národní fronta tak dočasně poškodila vlastní zemi.

Čtěte také

Z dlouhodobého hlediska bude nejdůležitější, jaké poučení si z vítězství Národní fronty vezmou politici hlavního proudu. Zda například nenasadí ještě více té medicíny, která evropskou myšlenku dovedla tam, kde je, tedy vzdalování se od občanů a vytváření umělého světa evropské politiky.

V jiných ohledech ovšem občany, pokud vyjadřují touhu po silném všezařizujícím státu, represi proti cizincům nebo víru v lepší řízení už tak přeregulované ekonomiky státem, však budou muset politici jít proti svým vlastním voličům – budou-li mít odvahu. Alespoň takovou, jako měla Marine Le Penová.

Spustit audio