Jan Fingerland: Íránci píchají Američany do oka

Konkrétně jde o neupřesněné „střední“ množství amerických vojáků vyslaných do Saúdské Arábie a Emirátů.

Čtěte také

Jan Fingerland: Jak je důležité míti Saúdskou Arábii

Když před necelými deseti dny kdosi velmi přesným úderem dronů a balistických střel vyřadil podstatou část saúdských ropných kapacit, vypadalo to jako posunutí napjaté situace v regionu blíže k válce. A také to tak vskutku bylo.

K útoku se sice přihlásili jemenští šíitští povstalci, ale bylo zřejmé, že za útokem je Írán, a to ještě před tím, než Američané ukázali satelitní snímky dokazující, že útok přišel od íránského nebo iráckého území, a nikoli z jemenské strany.

Kdo se nehlásí

Důvod spočíval v tom, že zbraně byly příliš sofistikované a útok příliš přesný. I kdyby stříleli jemenští povstalci, vedly by stopy do Íránu – jemenští šíité mají drony, ale ty dostávají z Íránu, a dost těžko by měli přesné údaje, kam zaútočit, a už vůbec by se nepustili do tak rozsáhlé akce, aniž by získali souhlas svých íránských patronů.

Čtěte také

Lucie Priknerová: Hořící saúdská ropná pole přiměla Trumpa řinčet zbraněmi vůči Íránu

Závěr, který tedy Američané, a nyní i Britové udělali, zní: jde o typickou íránskou akci, při které jde o kombinaci dvou postupů. Zaprvé, co nejvíce zatemnit původ operace, například pomocí nasazení sil svých zahraničních klientů, a udržovat co nejvíce nejednoznačnost – podobně jako při nedávných útocích na tankery. To snižuje manévrovací prostor soupeřů a naopak zvyšuje odstrašující sílu Íránu.

A za druhé, pokud už operace vyvolá tvrdou odpověď, zejména ozbrojenou odvetu, uchovat doma i v zahraničí dojem, že jde vlastně o chybu druhé strany, zatímco Írán si udržuje status oběti a hlasatele kompromisu. A to přesto, že jde skoro určitě o útok jedné svrchované země na území a zájmy té druhé, a situace by tedy měla být dost jednoznačná.

Po útoku na saúdské cíle se ozývalo tvrzení, že jde vlastně o oprávněnou, nebo přinejmenším pochopitelnou reakci na saúdské angažmá v jemenské válce, která si bez velké pozornosti západu vyžádala desítky tisíc životů a utrpení milionů civilistů. Jenže útok velmi pravděpodobně nespáchali Jemenci a skoro určitě není součástí jemenské občanské války, jež je také náhradní válkou saúdsko-íránskou.

Příprava terénu

Mnohem pravděpodobnější je, že údajný „jemenský“ útok je íránskou operací v rámci regionálního konfliktu dvou mocností, Íránu a Saúdské Arábie, a ještě spíše šlo o pokračování americko-íránského diplomatického přetlačování jinými prostředky.

Čtěte také

Lukáš Kovanda: Světový ropný průmysl lze zasáhnout přímo v jeho srdci. A velmi levně

Jeho zatím předposledním dějstvím je Trumpovo loňské vypovězení dohody o íránském jaderném programu a nasazení nových sankcí, které mají Írán donutit k podepsání nové dohody. To Teherán odmítá, jenže jeho ekonomika už začíná značně trpět, ropný export je téměř na nule a zásoby tvrdých měn vystačí na pár měsíců.

Na stole přitom leží Trumpův „nebezpečný“ návrh na přímá jednání – útok na saúdské území mohl být zrovna tak íránským pokusem přímým rozhovorům zabránit, stejně jako vytvořit pro Írán lepší výchozí podmínky.

Exploze saúdských zařízení totiž odhalila mimořádnou zranitelnost saúdské ropné ekonomiky, stejně jako neúčinnost amerických zařízení, které je měly ochránit. Poté, co Trump ústně varoval Teherán před děsivými následky, přišly „jen“ další sankce a vyslání zřejmě jen pár set vojáků na uklidnění spojenců.

Vychladnutí hlav

Děsivá americká odpověď se nekonala buď na nátlak Saúdské Arábie, která se bojí dalšího poškození svých ekonomických zájmů, anebo i kvůli tomu, že také Američané si uvědomili vachrlatost svého postavení. Američané by íránskou armádu zničili během pár týdnů, ale jejich spojenci i světová ekonomika by při tom – jak Íránci právě předvedli – zaplatili obrovskou cenu.

Zrovna tak se Trump může obávat i dopadů na vlastní zájmy. Totiž že před prezidentskými volbami by mu občané neodpustili další válku, natož prudké zvýšení cen paliva.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Zdá se tedy, že íránská troufalá metoda Teheránu opět vyšla, hranice možného se zase o něco posunuly. Jenže bod, kdy se bude muset něco stát, se blíží, ať už to bude náhlá íránská ochota jednat, nebo překročení hranice, kterou Američané už nebudou moci tolerovat.

Zatím za současnou situaci platí hlavně civilisté v Jemenu, a také Íránu. A tak trochu i všichni lidé na světě, kteří jezdí autem a kupují si benzín nebo naftu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu