Jan Fingerland: Co o Putinově válce říká kniha Exodus?
Pesach připomíná radostnou biblickou událost, vysvobození a úspěšný útěk hebrejských otroků z Egypta. Přesto není zvykem se během tohoto osmidenního židovského svátku radovat. Proč? Souvisí to s důvody, které mají univerzální a trvalou platnost – což lze ilustrovat na okolnostech ruské invaze na Ukrajinu.
Vyproštění Hebrejců z egyptského otroctví, jak ho popisuje biblická kniha Exodus, působilo jako nemožný úkol. Faraon nechtěl otroky pustit a povolil teprve poté, co na Egypt dopadlo známých deset ran. Nakonec muselo dojít i na tu poslední, smrt všech prvorozených.
Čtěte také
Jenže faraon si to brzy rozmyslel a ještě za prchajícími otroky poslal své vojáky. Opět došlo na hromadnou smrt. Hebrejcům se podařilo přejít Rákosové moře díky zázračnému rozestoupení vod. Jenže nad egyptskými ozbrojenci se voda zavřela. Hebrejci to zaznamenali s úlevou a záchranu na poslední chvíli – a smrt pronásledovatelů – oslavili bujarým zpěvem a tancem.
Tyto dvě drastické scény, smrt prvorozených a utopení vojska, vyvolávaly u pozdějších čtenářů Bible rozpaky. Nešlo to méně drsně? Něco ve stylu – bylo kvůli porážce Adolfa Hitlera nutné bombardovat Drážďany? Nebo: Nestačilo jadernou bombu hodit nejdřív někam do hor a až poté na Hirošimu?
Změna perspektivy
To je hledisko lidí, kteří žijí v bezpečí a dostatku. Pak je klid a čas na politování faraonových vojáků a možná méně schopnosti vnímat druhou část rovnice, jak ji Exodus popisuje. Totiž že na počátku Egypťané plnili faraonův příkaz a házeli hebrejské novorozence do Nilu. Nebo domyšlení toho, co by se stalo, pokud by se Hebrejcům nepodařilo pronásledovatelům uniknout.
Čtěte také
Naše vnímání podobných událostí se v posledních týdnech změnilo, přestože se nás přímo žádná válka nebo ohrožení života nedotklo. Ale máme za sebou šok z ruského vpádu na Ukrajinu a tím spíše z událostí, jako byl masakr v Buči a jinde.
A máme ještě jednu zkušenost sami se sebou. Stačí se podívat na facebookovou radost z každé rozstřílené ruské kolony, obvykle bez vědomí, že uvnitř každého začouzeného vraku jsou také mrtví lidé. Potopení křižníku Moskva, možná se stovkami námořníků na palubě, se setkalo skoro s jásotem. A je to všechno dost pochopitelné.
Paradoxně se ruský „korabl“ odporoučel na dno právě na začátku pesachu, tedy krátce před tím, než si Židé připomínali hromadné utonutí faraonových vojáků. Když se před lety utopila posádka ponorky Kursk, asi jsme pociťovali lítost. Smrt posádky křižníku Moskva ale možná vnímáme z perspektivy otroků, kteří stojí na břehu rákosového moře, a cítí spíš úlevu nebo zadostiučinění.
Co vše je lidské
Přece jen, nemáme si nechat trochu místa pro empatii? Tuto otázku si v souvislosti s pesachovým příběhem kladli židovští myslitelé po celá staletí a přidávali různé výklady a vysvětlující příběhy. Jeden je o tom, že proti smrti egyptských vojáků na dně moře protestoval Uzza, anděl pověřený ochranou Egypta. Odvolával se na skutečnost, že Hospodin přece stvořil svět milosrdenstvím, slitování si tedy zaslouží i Egypťané.
Čtěte také
Bůh proto prý svolal ostatní anděly, pověřené ochranou dalších národů, a nechal je věc posoudit. Andělé se nejdříve přikláněli na Uzzovu a egyptskou stranu, než jim archanděl Gabriel ukázal egyptskou cihlu, do které bylo zazděno dítě, aby viděli, jak vypadalo otroctví v Egyptě. A ostatní andělé se rázem postavili proti Uzzovi.
Jiný, známější příběh, pojednává o tom, jak se po utonutí egyptských vojáků – spolu se zachráněnými Hebrejci jásajícími na břehu – začali radovat i andělé v nebi. Bůh je ale okřikl slovy: „Dílo mých rukou umírá a vy chcete zpívat?“ Neboli ano, bylo nutné nechat vojáky zemřít, ale to neznamená, že to nebyli lidé a že se máme bezstarostně radovat.
Co to vše znamená? Například to, že se máme snažit o obojí. Uchovat si smysl pro realitu, a to i pro neradostnou nutnost třeba i bojovat a zabíjet. Ale současně neztrácet schopnost vidět i druhou stranu věci, což se týká zejména těch, kdo situaci mohou pozorovat zpovzdálí, v teple a s plným břichem. Neměli bychom se zbavovat lidskosti, abychom se nezačali podobat těm, o kterých soudíme, že si zaslouží naše nepřátelství.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
