Jan Fingerland: Černá je bílá a Jeruzalém bez Židů

14. říjen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Chrámová hora v Jeruzalémě

Kdo otevře internetové stránky agentury UNESCO, první, co uvidí, bude heslo „vytvářet mír v hlavách mužů a žen“. Poslední rozhodnutí Organizace pro vzdělání, vědu a kulturu moc klidu nepřineslo. Řeč je o poslední rezoluci o Jeruzalémě.

Tento dokument totiž zcela vyhověl přáním arabských zemí a prakticky pominul židovské vazby na Chrámovou horu a Zeď nářků a pro tato místa používá výhradně muslimské a arabské výrazy. Naopak Izrael je kritizován za prý „provokativní kroky, které narušují posvátnost a nedotknutelnost“.

O dokumentu se bude jednat ještě příští týden na plenárním zasedání, přičemž pro přesnost je třeba zdůraznit, že text neschválilo UNESCO, ale členské státy jeho výkonného výboru. Přitom absurdita rozhodnutí je zřejmá i mnohým z těch, kdo dokument schválily.

Například proto, že posvátnost Chrámové hory pro muslimy – a konec konců i křesťany - je odvozena právě od jejího významu v judaismu. Na internetu už obíhá výsměšná nová verze Nového zákona podle UNESCO s četnými změnami, podle kterých Ježíš nevstoupil v Jeruzalémě do Chrámu, ale na „Haram aš-Šaríf“.

Absurdní je věc i proto, že jediný, kdo se podle izraelských pravidel na Chrámové hoře smí modlit, jsou muslimové. Naopak Židé to mají přísně zakázáno a přijít se podívat mohou jen pokud se tu zrovna nemodlí muslimové.

Jeruzalémští Arabové už opakovaně zneužili posvátnost a citlivost místa pro organizaci násilných útoků a odmítli možnost, aby byly v mešitě Al Aksá umístěny bezpečnostní kamery, které by dění monitorovaly. Tato věc v pasáži o „izraelských provokacích“ zmíněna nebyla.

Členské státy výkonného výboru UNESCO schválily absurdní dokument o Chrámové hoře a Zdi nářků v Jeruzalémě

Rezoluci schválilo 24 zemí, zejména muslimských a zemí Třetího světa. Podpořila ji ale také Čína, Brazílie a Rusko, tedy státy, o kterých se izraelský premiér Benjamin Netanjahu domnívá, že jsou Izraeli přátelsky nakloněny. Je to tedy i Netanjahuova diplomatická prohra. Osladit si hořký kalich může nanejvýš tím, že od posledního hlasování sedm států z bloku hlasujícího pro už odpadlo mezi nerozhodnuté.

Proti hlasovalo jen šest států a vůbec největší skupina - 26 - se zdrželo. Tyto země se zdržely často jistě proto, že o skandálnosti textu dobře vědí, ale nestálo jim za to, aby se za svůj názor postavily proti těm, kterým záleželo na jeho schválení.

Více než polovina těchto zemí jsou státy alespoň formálně křesťanské a jejich představitelé by měli vědět cosi o Bibli. Ironie je o to větší, že se zdrželo i Japonsko, jež se rozhodlo nezaplatit letošní příspěvek UNESCu za to, že do registru Paměti světa byly zařazeny i dokumenty o masovém vraždění Číňanů Japonci za 2. světové války.

Proč dokument vzniknul?

Proč vlastně tedy dokument, který tvrdí, že černá je bílá, vzniknul? Důvodů je hned několik. Zaprvé jde o součást palestinské „diplomatické intifády“, tedy taktiky, která má co nejvíce mezinárodně poškodit Izrael a naopak co nejvíce posílit diplomatický status Palestiny.

Zatímco první cíl je přinejmenším politicky pochopitelný, ten druhý je pro Palestince z dlouhodobého hlediska nebezpečný. Kvůli svému diplomatickému boji proti Izraeli zcela zanedbávají budování své vlastní státní infrastruktury.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu na návště v Kongresu

Druhý důvod spočítá v tom, že blízkovýchodní státy v útocích na Izrael nacházejí dlouhodobé zalíbení. Přinejmenším proto, že jim otázka konfliktu s Izraelem pomáhá odklánět pozornost od jejich vlastních problémů a podpora palestinské věci přináší laciné politické body. Jeruzalémská Chrámová hora přitahuje více pozornost než tisíce mrtvých v Jemenu nebo Súdánu.

A v neposlední řadě je tu skutečný dlouhodobý politický záměr. Odmítnout, nebo rovnou popřít vazby Židů a Izraelců na Jeruzalém je velmi efektivní způsob, jak zbavit Izrael legitimity. I proto vyvolalo nedávno takovou pozornost, když se české ministerstvo školství rozhodlo neuvádět Jeruzalém jako izraelskou metropoli.

Hora, na které ležel Chrám, se jmenuje Sión, a Sión je také jiný název pro celý Jeruzalém a symbolické označení celé země. Proto hnutí za obnovu židovského státu nese jméno sionismus. Boj proti Izraeli se vede i u jeho náboženského a psychologického kořene.

Dokument, i pokud bude schválen, ve skutečnosti nic v Jeruzalémě nezmění, nanejvýš utvrdí izraelskou vládu v tom, že jejich protějšky se nechtějí dohodnout, ale zvítězit. Zajímavější je spíše skutečnost, že tolik evropských zemí kapitulovalo před nátlakem ve věci v podstatě symbolické. Nejvíce tak vlastně může utrpět samotné UNESCO, jehož půda se stalo předmětem tak hrubé politizace otázek vzdělání a kultury.

autor: fgl
Spustit audio