Jan Fingerland: Čekání na válku

Inspektoři OSN pokračovali v práci i dnes a budou pokračovat v pátek. Tento tým, potažmo celá OSN, si dává načas, možná i záměrně. První výsledky svého zkoumání odevzdají experti do rukou generálního tajemníka Pan Ki Muna v sobotu, ale vypracování celkové zprávy bude možná trvat další týden. Její závěry však nemají rozhodnout spor o to, kdo bojovou látku použil, takže jasněji asi nebude ani poté.

O tom, že útok spáchaly Asadovy oddíly, téměř nepochybuje britská tajná služba, která už své stanovisko vydala. Přesto v Británii na ráznosti rozhodování také ubrali. O britské vojenské účasti na koaliční operaci ve čtvrtek jednal parlament, kde se ukázalo, že zejména někteří labouristé nesouhlasí s ozbrojeným angažmá své země v Sýrii. Poslanci se však k věci vrátí znovu, až se bude hlasovat v Radě bezpečnosti, přičemž návrh rezoluce předložili v OSN právě sami Britové. Premiér Cameron dokonce v parlamentní debatě o Sýrii řekl, že by vojenský útok neprosazoval, pokud by se ukázalo, že je proti němu v radě bezpečnosti příliš velký odpor.

Britská vláda však trvá na tom, že existují i jiné způsoby, jak právně odůvodnit zásah, například principem, podle kterého je třeba ochránit civilní obyvatelstvo proti hromadnému zabíjení. Morální přesvědčivost tohoto ospravedlnění v očích nesouhlasící části světa by ovšem byla mnohem nižší. Proti ozbrojenému zásahu, byť omezenému, se staví i latinskoamerické země a také některé evropské státy, jako je Itálie, ale konec konců i Česká republika. Tyto země hovoří o nutnosti posvětit ozbrojený zásah na půdě rady bezpečnosti a také o tom, že přednost má diplomatické řešení. Co však diplomacie zmůže v tomto případě je otázkou. Vždyť se už několik měsíců nedaří dostat k jednání do Ženevy ani zástupce obou bojujících stran.

Francie zůstává mezi zastánci tlaku na Sýrii, což je symbolicky důležité, protože se Paříž před deseti lety odmítla účastnit protisaddámovské operace. I v Paříži vidíme nové váhání. Francois Holland opětovaně hovořil o nutnosti zastavit násilí v Sýrii, ale nyní už nemluví tak jednoznačně o vojenském úderu. A nejen to. Po setkání s předsedou syrské koaliční opozice Ahmadem Džarbou vyjádřil povstalcům podporu, slíbil humanitární pomoc, ale už nezopakoval svou předchozí formulaci o vojenské pomoci rebelům. Je tedy zřejmé, že evropská podpora původním americkým stanoviskům zůstává v platnosti, ale už není tak pevná, jak se zdálo ještě ve středu. To vše je podbarveno skutečností, že také arabské země nejsou tak otevřeně na straně trestného ostřelování, jak by si ve Washingtonu přáli. Arabské země totiž většinou mají zcela zásadní výhrady proti Asadovi, ale ještě méně se jim chce otevřeně podpořit zásah amerických či jiných západních sil proti někomu ze svých řad.

Také americký postoj se nyní posouvá jen velmi pomalu nebo dokonce v určitém ohledu kolísá. Už před dvěma dny americký prezident Obama, bez ohledu na ještě nepublikované závěry inspektorů OSN, hovořil o téměř úplné jistotě toho, že u Damašku chemické zbraně použili syrští vojáci. Nyní se ukazuje, že americké tajné služby se zdráhají stvrdit tak jednoznačnou formulaci, i když i jejich experti, podobně jako britské tajné služby, pravděpodobně počítají s nejpravděpodobnějším výkladem, podle kterého stál za útokem Asadův režim. Spekuluje se také o tom, že původně chtěli syrští vojáci použít menší množství chemikálií, ale útok se jim vymkl z rukou, a nebo že nasazení těchto zbraní schválil nějaký relativně níže postavený důstojník bez účasti nadřízených. Jakýsi odposlechnutý telefonní hovor syrských vojáků totiž má svědčit o tom, že útok má na svědomí armáda, ale neplyne z něj, že rozkaz vydalo nejvyšší velení.

Hodně se hovoří o ohledech na ruský postoj a nebezpečí rozpoutání nadregionální války. Rusko i nadále varuje před americkou operací a posiluje své vojenské námořní síly ve Středozemním moři – tedy tam, kam nyní míří i americké lodě. Je však třeba rozlišovat rétoriku a realitu. Jaksi mimo pozornost zůstala skutečnost, že od pondělí nad Beringovým mořem, které tvoří přírodní hranici mezi USA a Ruskem, probíhá společné cvičení ruského, kanadského a amerického letectva. Jeho cílem je zdokonalení společného boje proti terorismu. Otázce Sýrie totiž nikdo nechce obětovat příliš mnoho.