Jan Fingerland: Arabové zbrojí, Írán se mračí, atmosféra houstne

Všechny zmíněné státy měly při tom na mysli jeden konkrétní cíl – a to zajistit se proti Íránu, zemi, která sice zaznamenává ekonomický pokles, ale její vliv i ambice v oblasti rostou. Mezi Íránem a zmíněnými zeměmi leží jen úzký pruh vod Perského zálivu.

Arabské státy se Íránu bojí, protože má snahu dominovat oblasti, je to stát nearabský, nesunitský, a zejména - bude pravděpodobně mít během několika let jadernou zbraň. Ta v kombinaci se střelami, které už má dnes Teherán k dispozici, budou znamenat ohrožení pro všechny rivaly íránské politiky v oblasti Zálivu. Pro tyto státy je však nebezpečná i možnost, že se kdosi – tedy konkrétně USA – pokusí Írán na jeho cestě za jaderným potenciálem zastavit vojensky. Pak by právě američtí spojenci z řad zemí Zálivu byly neméně pravděpodobně cílem íránského útoku, byť třeba jen konvenčního. Zmíněné země drží v rukou asi 2/3 potvrzených světových zásob ropy, a íránskou taktikou by mohl být útok na těžební zařízení nebo narušení dopravních cest, které vedou z velké části Zálivem a Hormúzskou úžinou.

Nehledě na nukleární plány nebo možnou íránskou odvetu, už samotné ambice Íránu stát se hegemonem oblasti jsou dostatečným podnětem pro nové vyzbrojení států Arabského poloostrova, přičemž platí, že zbraně si můžeme pořizovat proto, abychom je použili, ale také proto, abychom je vůbec použít nemuseli.

Svou odstrašující sílu díky americkým dodávkám zvýší především Saúdská Arábie, která hodlá v následujících letech utratit přes 60 miliard dolarů, tedy tolik co všechny ostatní státy Arabského poloostrova dohromady. Jde o stíhačky, bojové vrtulníky, rychlé bojové čluny určené pro operace v Perském zálivu, a také protiraketové systémy. Část zbraní hodlá použít proti šíitským povstalcům na hranicích s Jemenem, které údajně podporuje právě Írán coby nástroj svého vlivu.

Nové vyzbrojení arabských států zálivu může v samotném Íránu vyvolat novou vlnu stihomamu, kterým se současný režim už tak vyznačuje, a to tím spíše, že sem tam se některý západní činitel vysloví pro podporu změny tamního režimu, o útoku na jaderná zařízení ani nemluvě. Ne zcela šťastní jsou asi i v Jeruzalémě. Pro Izrael je sice Írán v současné době zdrojem vůbec největšího nebezpečí; ale masivní vyzbrojení Saúdské Arábie, která s Izraelem nikdy neuzavřela mír a svou rozlohou i populací Izrael několikrát převyšuje, je pro budoucí bezpečnost Izraele zřejmým rizikovým faktorem.

Jednoznačným vítězem celého utkání je firma Boeing, která má téměř jisté zakázky na stíhačky které vyrábí. I samotné Spojené státy jsou spokojeny, přinejmenším zastánci zbrojního megaobchodu tak situaci líčí. Díky zakázce za desítky miliard dolarů získají práci desetitisíce lidí v USA, a díky masivnímu přesunu americké technologie budou moci Američané lépe vojensky spolupracovat s arabskými spojenci v Zálivu. Vzhledem ke zvýšené závislosti zemí, jako je Saúdská Arábie, na americké technologii, Amerika získá mnohem větší vliv na její rozhodování.

Přesun citlivých informací do ne zcela spolehlivých zemí však také vyvolává i u některých amerických expert obavy, a tak i v samotných Spojených státech se o velkém obchodu dosud debatuje. Jedno je ovšem jisté, nový masivní přísun zbraní do oblasti Perského zálivu může vyvolat další vlnu zbrojení u jiných států, které se budou cítit ohroženy, a tak je zřejmé, že oblast vstupuje do velmi nejistého období.

Specifickým problémem celé transakce je, že i údajní spojenci USA jsou hráči, kteří mají specifické zájmy a nejsou svým zámořským patronům zcela věrni. Jako příklad může sloužit Katar, země, která se na jednu stranu spoléhá na americkou ochranu, ale zároveň s Íránem intenzivně obchoduje; a také s se Teheránem dohodla na společném průzkumu těžby plynu z mořského dna. Přitom je zřejmé, že případný útok na Írán by Američané podnikli ze základny v Kataru, a Teherán se nechal slyšet, že Katar by se stal cílem íránské odvety.

Taktéž nejbohatší emirát Dubaj s Íránem čile obchoduje a poskytuje mu finanční služby, a na jeho území žije kolem půl milionu Íránců. Sankce proti Íránu tento stát těžce postihují – a tak je i Dubaj zároveň na straně zastánců neutralizace íránského jaderného programu, i na straně Íránu samotného.

Jiné členské státy Spojených emirátů se naopak bojí íránské roztahovačnosti, a tvrdí, že Írán nelegálně okupuje ostrovy, které mají patřit emirátu Šardža.

Ve schizofrenním postavení je také Kuvajt, který v 80. letech podporovat Irák proti Íránu, pak byl ovšem okupován Irákem, a po osvobození zas vedl spor s Íránem o vlastnictví ropného pole Araš/Durra. Ten od letoška využívají společně, ale nikdo by nevsadil příliš mnoho na to, že Kuvajt by jen kvůli tomu byl ze strany Teheránu ušetřen, kdyby došlo k zásahu proti jeho nukleárním zařízením. To je další příklad toho, jak malé státy drcené mezi velmocemi dělají zoufalé a ne vždy důstojné kroky ke své záchranně.

Velké obavy má z Íránu Bahrajn, který má na svém území velkou šíitskou komunitu, a z Teheránu občas zazní, že by tato země měla být přičleněna k Íránu. Specifickým případem je Omán, který udržuje relativně dobré vztahy s Američany i s Íránci.

Shrnuto a podtrženo, celý region Perského zálivu vjíždí do peřejí. Atmosféra houstne a do této situace ze západu přicházejí nové moderní zbraně. Ty mohou situaci zčásti uklidnit, ale také naopak zmíněné tlaky zesílit a přivést region do varu. Hluk, který takový bouřlivý katarakt vyvolá, uslyšíme i v Evropě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.