Jan Fingerland: Amerika na cestě mezi republikány a trávou
Volební smršť, která právě prolétla Spojenými státy, byla překvapivá. Ne proto, že by ve volbách do Kongresu nezvítězili republikáni nad demokraty, jak se prorokovalo. Nýbrž proto, že jejich vítězství je ještě drtivější, než se čekalo.
Porážka strany, která má v Bílém domě prezidenta, není v americkém politickém životě nic nestandardního. Neobliba Baracka Obamy však nadstandardní je, což se projevovalo do té míry, že se od něj někteří demokratičtí kandidáti otevřeně distancovali.
Na výsledku to nicméně nebylo poznat. Poté, co republikáni už stejně čtyři roky ovládali Sněmovnu reprezentantů, získali nyní jasnou převahu i v Senátu a dále omezili manévrovací prostor Bílého domu. Právě v Senátu se například rozhoduje o takových otázkách, jako je potvrzování nových členů vlády, federálních soudců nebo velvyslanců.
Demokraté navíc přišli o některé důležité osoby, které se tentokrát do Kongresu nedostaly, jako je arkansaský senátor Mark Pryor nebo senátorka ze Severní Karolíny Kay Haganová.
Republikánské vítězství a porážka demokratů může mít v zásadě dva různé efekty. Jeden je, že prezident Obama stráví následující dva roky, které ho dělí od konce jeho prezidentského mandátu, čekáním na konec. A nebo se Obama bude muset s republikány na všem nějak dohodnout a vládnout takříkajíc na půl plynu.
O možné dohodě republikánské většiny v Kongresu s demokratickým prezidentem má řada Američanů velké pochybnosti, protože trendem posledních let bylo značné zesílení animozity mezi oběma tábory a vyhrocení ideologických stanovisek, které vedlo až k částečnému zablokování politického provozu.
Řada republikánských těžkých vah se navíc nebude chtít takříkajíc umazat velkou smířlivostí, protože si připravují půdu pro svůj stranický vzestup, a k tomu musejí nejdříve získat přízeň konzervativních republikánských aktivistů.
Týká se to například Teda Cruze z Texasu nebo Randa Paula z Kentucky, jejichž jména se objevují v souvislosti s příštími prezidentskými volbami.
Na druhou stranu se může stát, že jak Obama, tak republikáni budou považovat kompromisní cestu za výhodnější. Je několik projektů, na kterých republikánům záleží, jako je zjednodušení daňových zákonů nebo americký podpis pod dohodou o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy.
Republikáni rovněž nechtějí vytvořit dojem, že oni jsou těmi, kdo může za „blbou náladu“, která v americké politice vládne.
Navíc demokraté ještě pořád mají ve 100členném Senátu více než 40 křesel, přičemž pro schválení zákonů je potřeba získat nejméně 60 hlasů. Barack Obama navíc může některé problémy řešit pomocí exekutivních rozhodnutí, takže není zcela bez možnosti prosadit svou.
Při bližším pohledu na to, co se během letošních voleb stalo, demokraté nemusejí zas tolik věšet hlavu. Ve výzkumech veřejného mínění vyslovilo zhruba stejné procento amerických voličů nespokojenost s republikány jako s demokraty. Nejde tedy ani tak o vítězství republikánů, jako o porážku prezidentské strany.
Tento negativní „Obamův efekt“ bude při dalších volbách už oslabený, protože osmileté období Baracka Obamy bude u konce. V příštích volbách se navíc budou obměňovat křesla ve státech demokratům více nakloněných.
Zapomenout nesmíme ani na to, že americká ekonomika se očividně vzpamatovala, nezaměstnanost mírně klesá a letošní tříprocentní růst bude nejlepším číslem od roku 2005. Tento účinek bude za dva roky ještě silnější.
Také demokraté už myslí na to, co bude s Bílým domem v příštím volebním období. Od teď už se povede neformální prezidentská kampaň – jak vnitrostranická, tak celoamerická.
V úterních volbách si navzdory trendu udržel křeslo guvernéra ve státu New York Andrew Cuomo, a vytvořil si tak předpolí pro demokratickou nominaci pro příští prezidentské volby.
Úhrnem se však dá říci, že Američané jsou zklamáni nejen Obamou, ale politikou jako takovou.
Ti, kdo se tolik nezajímají o Kongres, se možná do volebních místností vypravili kvůli jiným otázkám. A tak občané Oregonu, Aljašky a Washingtonu D.C. odhlasovali částečnou legalizaci marihuany.
Kde jsou ty doby, kdy Bill Clinton musel kvůli konzervativní části veřejnosti tvrdit, že jako student sice jointa zkusil, ale kouř nevtahoval do plic? Zkrátka Amerika, která si právě zvolila republikánskou většinu do Kongresu, se chce také cítit o něco uvolněněji než dříve.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
