Jan Fingerland: Američané v Kyjevě na třetí koleji

Například ruský státní server RT (dříve Russia Today), který vysílá a publikuje v několika jazycích, nabídl čtenářům rozhovor se silně levicovým americkým aktivistou. Ten dění na Ukrajině označil za „špinavou americkou hru“ v zájmu ukrajinských boháčů, navíc koordinovanou s Evropskou unií. Jediné řešení vidí v tom, že západní mocnosti se z Ukrajiny stáhnou. O nezasahování ze strany Moskvy se nezmiňuje.

Oproti tomu v Americe samotné se nyní hromadí kritika na Obamovu hlavu za to, že se jeho administrativa začala o dění na Ukrajině zajímat pozdě a málo. Například komentátor listu Washington Post se podivil nad tím, že Amerika se dlouho a intenzivně angažovala v Libyi, která nijak zvlášť nespadala do oblasti amerických bezpečnostních zájmů, ale trvalo jí velmi dlouho, než zaujala jakékoli stanovisko k Ukrajině, zemi pro Západ jako takový mnohem významnější.

Přičítá to tomu, že Obama je příliš fixovaný na svůj plán „resetu“ vztahů s Putinovým Ruskem a bojí se ho jakkoli ohrozit, i když už je všem ostatním zřejmé, že je dávno po nadějích na nový, přátelštější začátek. Jiní kritici jdou ještě dále a domnívají se, že Amerika vlastně vůbec nezačala projevovat o dění na Ukrajině zájem a veškeré kroky jsou jen předstíráním. Tím možná udělali pro ruské angažmá více prostoru, než by bylo pro Ukrajinu i pro Západ dobré.

Pravda je asi někde uprostřed. Spojené státy je v ukrajinském dění skutečně mnohem méně vidět než Evropany, což může být zrovna tak neakceschopností Obamových lidí jako rozumným držením nohy jen na půl plynu. (Stojí přitom za zaznamenání, že mnohé jednání se odehrávalo s Angelou Merkelovou, přičemž německá kancléřka vypadá jako mnohem relevantnější partner pro Rusy než vysocí představitelé Evropské unie, a také se zdá, že tak to vyhovuje i Moskvě).

Není však pravda, že by Obama věc zcela ignoroval. V pátek – už po uzavření dohody mezi vládou a opozicí, ale ještě před Janukovyčovým útěkem – Obama s Putinem o situaci telefonicky jednali. Navíc v situaci, kdy Rusko prozatím odmítá přidělit Ukrajině finanční pomoc, dokud nebude ustavena vláda – rozuměj vláda pro Rusko přijatelná – vyzval americký ministr financí Jack Lew Ukrajinu, aby po vzniku nové vlády co nejdříve zahájila jednání s Mezinárodním měnovým fondem o balíčku finanční pomoci. Lew o současné situaci v zemi telefonicky jednal s vůdcem ukrajinské opozice Arsenijem Jaceňukem, tedy jedním z potenciálních premiérů přechodného kabinetu.

Ne vždy byly americké kroky podařené. K ukrajinským protivládním demonstrantům promluvili jak americký velvyslanec, tak republikánský senátor John McCain. Německý Der Spiegel je dokonce kritizoval za to, že k Ukrajincům mluvili, jako by skutečně byli schopni nějak zasáhnout v jejich prospěch, ačkoli je to nad možnosti Spojených států a Západu jako takového. Tím prý vyvolali neodůvodněné naděje.

Američané si také příliš nepomohli skandálkem, který způsobila nahrávka důvěrného rozhovoru amerického velvyslance s náměstkyní ministra zahraničí Victorií Nulandovou. Jednak se Nulandová vyjádřila velmi nediplomaticky o Evropské unii a také nahrála ruské verzi, když – jak se zdá – například navrhuje, kdo by měl být příštím premiérem Ukrajiny. Vedle toho zcela zapadla otázka, kdo vlastně konverzaci nahrál a kdo ji na youtubu zveřejnil.

Jak konstatuje britský The Economist, navzdory všemu není ani Washington ani Brusel v situaci, kdy by mohl udělat více než hrozit sankcemi nebo pomáhat balíčky hospodářské pomoci. Nebo nanejvýš co nejvíce nahlas volat do světa, že ruská vojenská intervence, která stále visí ve vzduchu, „by byla velkou chybou“, jak se nechali slyšet z Bílého domu.

Rusko je totiž jediný hráč, který je schopen, a pravděpodobně i připraven, na Ukrajinu - nebo do její části - své vojáky opravdu poslat. Pak by bylo zřejmé, že Amerika stojí na kyjevském diplomatickém nádraží až na třetí koleji.