Jan Bumba: Boj o státní maturity
V nekonečně dlouhém seznamu věcí, o kterých čeští politici spíš mluví, než aby se jimi skutečně zabývali, má tzv. státní maturita své čestné místo. Myšlenka, že by vlastně bylo fajn mít na středních školách zkoušku, podle které by bylo alespoň do jisté míry možné usuzovat na úroveň znalostí studenta, se objevila někdy kolem roku 1998. Teď, o deset let později, to vypadá, že v otázce státních maturit skutečně padne rozhodné slovo. Zkoušky by měli studenti podle nových pravidel vesele skládat od roku 2010. (Aby to nebylo příliš jednoduché, k další změně pravidel dojde o dva roky později.)
Důvod pro zavedení státních maturit je jasný. Zeptejte se vysokoškolského pedagoga na to, jaký materiál dostává do ruky v prvních ročnících. To, co na jedné střední škole stačí u maturit k vynikajícím známkám, jinde postačuje jen tak tak. Část vysokých škol má sice ještě filtr v podobě přijímacích zkoušek, ale jiné už přijímačky úplně opustily. Ostatně - ministerstvo školství sní o tom, že právě nové státní maturity by měly přijímací zkoušky na vysoké školy v budoucnu nahradit.
Únavně se vlekoucí debaty o podobě státních maturit poznamenaly především spory o to, zda má být povinná matematika či nikoli. Výsledkem je, že tak úplně povinná matematika nebude, ale pokud se jí bude chtít student vyhnout, bude si muset zvolit nějaké jiné zlo z pár předem určených předmětů. Navíc může povinnou "maturu z matiky" nařídit ředitel příslušné školy.
Mnohem podstatnější je ale jiný šalamounský návrh ministerstva školství. Státní maturita bude dvouúrovňová. To znamená, že u všech povinných předmětů budou dvě varianty obtížnosti zkoušky.
Na jedné straně jde o zdánlivě logický výsledek diskusí o jednotných maturitách. Pokaždé, když se v posledních letech objevil nějaký prototyp zkoušek, gymnazisté se se znuděným výrazem ptali, jestli tam skutečně nic lehčího nebylo. Frekventanti učebních oborů s maturitou naopak naříkali, že některá slova v zadání viděli v životě vůbec poprvé. Zajímavé je, jak ministerstvo zdůvodňuje zavedení dvouúrovňových zkoušek.
Pokud by prý existovala jen jedna úroveň obtížnosti, muselo by jít o minimální úroveň společnou všem maturitním oborům. Jinými slovy, muselo by jít o tu nejlehčí možnou variantu. A návrh údajně vychází vstříc gymnáziím, která si budou moci skládat náročnější maturity. Rozhodovat se ale bude student sám. Když bude chtít na vysokou, bude potřebovat onu "těžší" maturitu.
Jakkoli je chvályhodné, že debaty konečně vyústily v nějaké konkrétní závěry, zůstávají nejméně dvě otázky: Zaprvé, proč ministerští úředníci předpokládají, že by jednotná maturita musela kopírovat právě "minimální úroveň společnou všem maturitním oborům". A zadruhé, proč vůbec nazývat onu "lehčí" maturitu maturitou? Půjde zcela zjevně o dvě dost rozdílné zkoušky, proč by měly mít stejný název?
Ale na druhou stranu, proč ne? Možná by stálo za to uvažovat i o dvou či více úrovních bakalářských, inženýrských nebo magisterských zkoušek. Sice by se v tom nikdo nevyznal, ale určitě by přibylo lidí s tituly (o maturitách ani nemluvě). A o to přece jde, nebo ne?
Autor je redaktor ČRo 1 - Radiožurnálu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
