Jako jediná studentská vůdkyně jsem byla snadný terč, říká Monika MacDonagh-Pajerová

Monika MacDonagh-Pajerová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Monika MacDonagh-Pajerová

„My všichni studentští lídři máme nálepku svazáctví. Já ale byla z těch deseti lídrů jediná žena. Byla jsem svobodná matka, jediná jsem měla dítě. Myslím si, že jsem byla nejsnadnější terč,“ říká Monika MacDonagh-Pajerová, jedna z čelních studentských osobností během sametové revoluce.

„Být v české společnosti viditelnou ženou, mladou dívkou, která má notabene nemanželské dítě, jehož otec je někde v Paříži a nechce si ji vzít, matkou, která ještě k tomu dělá nějaké podvratné aktivity, to byl jak pro StB, tak i později snadný cíl,“ vysvětluje, aktivistka, proč je jí vyčítáno členství v Socialistickém svazu mládeže a proč je mezi lidmi rozšířeno rčení, že se Pajerová na cestě z Albertova proměnila ze svazačky na revolucionářku.

„Dovedu si představit, že ti, kteří za revoluce přechodně prohráli, se pak velice rychle vzchopili a na Mejstříka, Pajerovou, Pánka, Hřebejka, Sedláčka a další něco hledali. Jelikož nic nenašli, tak alespoň upozornili, že jsme všichni jako studenti vysokých škol byli víceméně automaticky členy SSM,“ dodává.

Aktivistka, vysokoškolská pedagožka pražského centra New York University, bývalá diplomatka a studentská vůdkyně sametové revoluce z roku 1989 Monika MacDonagh-Pajerová je předsedkyní občanského sdružení Ano pro Evropu a autorkou a moderátorkou pořadu Evropský manuál v České televizi. 21. listopadu 1989 byla jmenována do Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol a vystupovala jako jeho tisková mluvčí. Od roku 1990 pracovala na ministerstvu zahraničních věcí a působila jako kulturní atašé na českém velvyslanectví v Paříži. Je vdaná za Ira Petra MacDonagha, spolu mají syna Tomáše. Z předchozího vztahu s Jiřím Smetanou má dceru Emmu Smetanu.

Zahradnicí jsem mohla být vždcky

Pajerová objasňuje také snahy disidentů udržet vzdělanost u mladé generace, ochotné klást odpor komunistické diktatuře.

„Rozhodli jsme se, že dokud nás z fakult nevyhodí, nepůjdeme cestou disidentů. Václav Havel a Jiří Dienstbier ani nechtěli, abychom podepisovali Chartu 77. Trvali na tom, že dokud to jde, máme na školách zkusit zůstat, protože být potom zahradnicí, jako byla třeba Markéta Němcová, to jsem mohla být vždycky. A také jsem s tím počítala,“ uvádí.

Vztah k rodičům jsme se sestrou uzavřely tak, že jsme si zbyly jen samy dvě.
Monika MacDonagh-Pajerová

„A druhá věc byla, že jsme se samozřejmě s disidenty a Chartou radili, stejně tak s lidmi v Polsku a ve Východním Německu. V podstatě všichni nám navrhovali, stejně jako svým mladým lidem, využívat struktury, které existují. Nicméně je třeba dodat, že shodou okolností právě v listopadu 1989 už na celou naši skupinu šla ministrovi vnitra zpráva s návrhem na okamžité vyloučení z vysokých škol,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem. Dozvíte se mimo jiné, jaký má Monika MacDonagh-Pajerová vztah se svou dcerou Emmou a se svou sestrou Kateřinou.

Spustit audio
autoři: Lucie Vopálenská, Kateřina Tesařová

Související