Jako jediná studentská vůdkyně jsem byla snadný terč, říká Monika MacDonagh-Pajerová

„Být v české společnosti viditelnou ženou, mladou dívkou, která má notabene nemanželské dítě, jehož otec je někde v Paříži a nechce si ji vzít, matkou, která ještě k tomu dělá nějaké podvratné aktivity, to byl jak pro StB, tak i později snadný cíl,“ vysvětluje, aktivistka, proč je jí vyčítáno členství v Socialistickém svazu mládeže a proč je mezi lidmi rozšířeno rčení, že se Pajerová na cestě z Albertova proměnila ze svazačky na revolucionářku.

„Dovedu si představit, že ti, kteří za revoluce přechodně prohráli, se pak velice rychle vzchopili a na Mejstříka, Pajerovou, Pánka, Hřebejka, Sedláčka a další něco hledali. Jelikož nic nenašli, tak alespoň upozornili, že jsme všichni jako studenti vysokých škol byli víceméně automaticky členy SSM,“ dodává.

Zahradnicí jsem mohla být vždcky

Pajerová objasňuje také snahy disidentů udržet vzdělanost u mladé generace, ochotné klást odpor komunistické diktatuře.

„Rozhodli jsme se, že dokud nás z fakult nevyhodí, nepůjdeme cestou disidentů. Václav Havel a Jiří Dienstbier ani nechtěli, abychom podepisovali Chartu 77. Trvali na tom, že dokud to jde, máme na školách zkusit zůstat, protože být potom zahradnicí, jako byla třeba Markéta Němcová, to jsem mohla být vždycky. A také jsem s tím počítala,“ uvádí.

Vztah k rodičům jsme se sestrou uzavřely tak, že jsme si zbyly jen samy dvě.
Monika MacDonagh-Pajerová

„A druhá věc byla, že jsme se samozřejmě s disidenty a Chartou radili, stejně tak s lidmi v Polsku a ve Východním Německu. V podstatě všichni nám navrhovali, stejně jako svým mladým lidem, využívat struktury, které existují. Nicméně je třeba dodat, že shodou okolností právě v listopadu 1989 už na celou naši skupinu šla ministrovi vnitra zpráva s návrhem na okamžité vyloučení z vysokých škol,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem. Dozvíte se mimo jiné, jaký má Monika MacDonagh-Pajerová vztah se svou dcerou Emmou a se svou sestrou Kateřinou.