Jaké jsou šance na kompromis ODS a ČSSD

Carson však Dobbsovi nevěří a dokonce se oprávněně obává, že se ho Dobbs chce zbavit a celé bohatství shrábnout sám. Nechce kolegu bez důkazu zabít, proto mu jen vezme pistoli a s rukou na spoušti hlídá každý jeho pohyb.

Dobbs je očividně ve výhodnější pozici. Může odpočívat a spát, kdy se mu zlíbí, Carson však usnout nemůže. Pak by totiž mohl o pistoli přijít a role by se vyměnily. Bohužel kniha má tragický konec. Carsona přemůže spánek a Dobbs ho zastřelí.

Občanští demokraté si očividně připadali v roli Carsona, na kterého číhá zrádný Dobbs, tedy sociální demokraté.

Proto se od vyhlášení volebních výsledků všemi silami snažili, aby neposkytli ČSSD ani nejmenší možnost dostat se znovu k vládě. Když byl šéf ODS Topolánek pověřen sestavením nového kabinetu, okamžitě domluvil koaliční smlouvu s lidovci a zelenými a naléhal, aby se co nejrychleji ustavila sněmovna, která by jeho vládě odhlasovala důvěru.

Aby bylo všechno úplně jisté, domluvili se občanští demokraté s prezidentem, že sociálním demokratům nedá šanci, aby sestavovali vládu na druhý pokus. Také nechtěli připustit, aby ČSSD nedostala ani třetí šanci, o které rozhoduje předseda sněmovny - proto nebylo možné sociálnímu demokratovi vedení sněmovny svěřit.

Obava byla jasná. Sociální demokraté měli jistou podporu komunistů. A přitom mohli přetáhnout některého z poslanců menších koaličních stran. Dokonce se objevily fámy, že dva z poslanců už přemluveni jsou. To by ovšem stačilo k ovládnutí sněmovny i sestavení vlády.

Pokud ovšem budou dostanou šanci sestavovat vládu pouze občanští demokraté, mělo by se podařit přetáhnout na stranu koalice některého z opozičních poslanců.

Je známo, jak všechny pokusy dopadly. Na občanských demokratech a zvláště na jejich předsedovi Topolánkovi bylo vidět, jak je zmáhá únava. Dokonce se málem dopustili chyby a chtěli dát sociálním demokratům vedení sněmovny jen za to, že jim dovolí požádat o důvěru vládě, která by při hlasofvání stejně byla bez šance.

Nakonec ovšem - řečeno slovy knihy Bruno Travena - občanští demokraté usnuli.

Uvěřili sociálním demokratům a jejich předsedovi Jiřímu Paroubkovi. Začali se dohadovat na kompromisu, ke kterému se může dojít pouze jedním způsobem. Vymění toleranci své vlády za post předsedy sněmovny.

Teď bude záležet jen na ČSSD, jestli smlouvu dodrží. Při nejbližší možné příležitosti může ODS svrhnout a znovu se zmocnit vlády.

To by hrozilo, kdyby se sociální demokraté chtěli zachovat opravdu jako Dobbs. Je ovšem otázka, co by tím sami získali. Udrželi by vládu, otázka však zní, na jak dlouho. Přežít čtyři roky s podporou komunistů a jednoho či dvou zběhlých poslanců, navíc s pověstí naprostých věrolomníků - to by těžko dokázal i tak obratný politik, jakým je předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek. Takový postup ostatně nedoporučuje ani dobrodružná kniha. Osamělý Dobbs má sice hodně zlata, v pustině se však stane obětí divokých indiánů. U nás by to nejspíš byly předčasné volby.

České poměry se od příběhu zlatokopů liší v jednom důležitém případě. Mezi občanskými a sociálními demokraty je někdo třetí - prezident Václav Klaus. Zpočátku sice velmi důrazné podporoval Topolánkovo řešení, teď však se může postavit mezi oba tábory a garantovat, že vyjednavači splní, co slíbili. Pokud bude prostředník dobře fungovat, může se Carson v klidu vyspat, aniž by ho Dobbs zastřelil.

Bude nejspíš trvat ještě čtrnáct dnů, než se občané přesvědčí, jestli se příznivá prognóza vyplní. Nebude to snadné, protože politika se v něčem poměrům v horách Sierra Madre přece jen podobá. Není možné se na rozdělení moci jen tak přátelsky domluvit. Jako politik totiž mohu získat pouze to, co vezmu druhým - v odborných knihách se říká, že politika je hra s nulovým součtem.

Obě strany - ODS i ČSSD - se budou muset něčeho vzdát ve prospěch druhého. Obtížně se budou hledat kompromisy v programu a tak je velmi pravděpodobné, že neprojde ani příliš dramatické snižování daní, jak slibovala ODS, ani statisícové dávky porodného, o kterých před volbami mluvila sociální demokracie.

Ještě víc bolestná budou jednání o personálním obsazení vlády. Pokud některý z politiků příliš dramaticky útočil na svého soupeře před volbami, nemůže počítat s tím, že dostane ministerské křeslo. V tom je politika nekompromisní.

Je otázkou, zda budou velké strany ochotny vůbec něco poskytnout také svým menším spojencům. Třeba budou nečekaně velkomyslní, ale těžko předpokládat, že lidovci, zelení a komunisté dostanou byť jen o málo víc, než několik funkcí ve sněmovně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .