Jaké budou příští čtyři roky

Klíčovým momentem je zjištění, že voliči dali čtyřicet procent hlasů protestním stranám, i když jedenáct procent pro zemanovce, Suverenitu, dělníky, piráty a svobodné propadlo. Zavedené strany včetně lidovců a zelených získaly dohromady šedesát procent.

Víceméně přesnější by bylo, kdyby se řeklo, že čtyřicet procent Čechů nevolilo, něco přes třetinu dalo hlas tradičním stranám a čtvrtina odevzdala protestní hlasy.

Je to nezvyklá situace a tak se nedá úplně snadno předpovědět, co se ve stranickém systému odehraje dál.

Naštěstí existuje srovnání v jiných evropských zemí. V řadě z nich se objevují protestní strany, obvykle přitom také získávají hlasy na přímé demokracii a liberalizaci ekonomických poměrů. Zatímco dříve se k tomu přidávalo volání po právech menšin, v posledních letech se vůdcům nových stran vyplácí, když vystupují proti přistěhovalcům nebo tzv. nepřizpůsobivým menšinám. Oblíbenou novinkou je zrušení Evropské unie.

Tak se v Rakousku prosazují zvláště mezi mladými nacionalističtí liberálové a v Holandsku mezi nimi při volbách v minulém týdnu zabodovala strana populisty Geerta Wilderse. Ve Švédsku se čeká, jestli v letošních volbách uspěje Pirátská strana.

TOP 09 a Věci veřejné jsou jejich obdobou, i když Schwarzenbergova strana nehraje na xenofobní notu a Věci veřejné se zatím drží ve srovnání se západními populisty zpátky.

Zmíněný vývoj nejdál došel v Holandsku, zemi, jejíž poměry označil Frankfurter Allgemeine Zeitung nálepkou „nejistá stabilita“.
Ve sněmovně tam je deset stran, tři tradiční strany získaly dohromady něco přes 50 procent hlasů a koalici budou muset vytvořit nejméně čtyři strany.

Frankfurter Allgemeine Zeitung také označil důvod, proč stále víc hlasů získávají protestní strany. Země je ve schizofrenním stavu, kdy jsou lidé na jedné straně spokojeni s úrovní příjmů i fungováním institucí, na druhé straně vládne strach a nedůvěra nad tím, co politici slušným občanům zase provedou. Výsledkem této schizofrenie je nástup nových stran, typu strany Geerta Wilderse, které ještě víc zvyšují chaos. Jeho první obětí se obvykle stává jejich nepevná stranická a voličská struktura. Tradičním východiskem je dohoda zavedených stran na nějaké formě konsensuální vlády, v Česku bychom řekli velké koalice.
Tento způsob vládnutí se ale občanům nelíbí a proto v příštích volbách vyzdvihnou nové protestní strany a všechno se opakuje v bleděmodrém. Základnou chaosu je přitom dokonale poměrný systém, který pustí do sněmovny každou stranou, která ve volbách získá aspoň procento hlasů.
Češi jsou podobní kverulanti s tím, že nedůvěřují ani státním institucím. Holandsko tedy může pro nás být příkladem. Tuzemský vývoj by zcela jistě následoval holandský vzor, kdyby se rozpadla strana Věci veřejné případně TOP 09 a velké strany ODS spolu s ČSSD by z nezbytí uzavřely velkou koalici.

V Česku to ale ještě může dopadnout jinak. Zásluhou pětiprocentního kvóra pro vstup do sněmovny není v parlamentu deset, ale jenom pět politických stran. Ale především Věci veřejné a TOP 09 nejsou tak radikální, jako rakouští liberálové nebo holandská Wildersova strana. ODS tedy s nimi chce uzavřít koalici a existují intelektuálové, kteří v tom nevidí riziko, ale dokonce naději. Nedůvěryhodní politici z ODS budou svým slušným předsedou a očekávaným premiérem Petrem Nečasem donuceni ke slušnému chování, zvlášť když bude mít Nečas k ruce nezkažené a korupcí nezasažené lidi z TOP 09 a Věcí veřejných. Když se tato varianta uplatní, bude dokončena revoluce ve jménu liberalismu a přímé demokracie. Češi budou napříště své hlasy rozdělovat úplně jiným způsobem, než dosud.

V reálu to po sestavení vlády bude nepochybně vypadat jinak. Až nově jmenovaný ministr Tucker, lhostejno z které politické strany, zasedne do svého křesla a seznámí pracovníky ministerstva s báječnými reformními plány, příslušný sir Humphrey mu na oplátku vysvětlí nepřekročitelné principy fungování úřadu. Tucker zjistí stejně jako v seriálu Jistě, pane ministře, že reformy a klidný chod úřadu se vylučují. Nakonec to už poznal šéf Věcí veřejných Radek John, když chtěl vrátit poslanecké náhrady a nenašel v celé sněmovně okénko, kde se vracejí.
V Holandsku znají ještě jedno pravidlo: když vstoupí nová protestní strana do vlády, příští volby obvykle katastrofálně prohraje, protože nesplnila naděje, že začne vládnout jinak. V českých poměrech si jde jen těžko představit jiný výsledek, i kdyby vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných vydržela čtyři roky. To samozřejmě neznamená, že se v dalších volbách neobjeví nové protestní strany.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.