Jak žily ženy v době bronzové a železné? Dřely, stejně jako muži

„Máme tím pádem pocit, že u našich prehistorických předchůdců panovalo jasné rozdělení rolí podle pohlaví: představujeme si ženy jako starostlivé matky, muže coby živitele rodin. Na tento model se dodnes rádi odvolávají zastánci konzervativního uspořádání společnosti. Ale bylo tomu tak i ve skutečnosti?“ klade si otázku redaktor rakouského deníku Der Standard.

Dávní obyvatelé střední Evropy, kteří žili v době bronzové a železné, po sobě nezanechali žádné písemnosti. První zmínky o jejich existenci máme až od starých Řeků a Římanů – a ti se nutně nezajímali o takové detaily, jako byla například společenská struktura keltských a germánských kmenů. Pokud tedy chceme zjistit něco o tom, jak žili naši dávní předkové, musíme se podívat pod zem. Což je úkol pro archeology.

Chtít na základě hrobů a pozůstatků sídlišť pochopit, jak fungovala společnost lidí, kteří žili hodně dávno před naším letopočtem, se může zdát nemožné. Ale právě o to se snaží rakouská historička a archeoložka Katharina Rebay-Salisbury, která působí v Institutu pro orientální a evropskou archeologii ve Vídni. Ve svém výzkumu se tato odbornice zaměřuje především na roli, jakou hrálo v prehistorické společnosti mateřství.

Měly ženy s dětmi jiný společenský status než ty bezdětné? Existovaly alternativní životní modely? To jsou jen některé z otázek, na které Katharina Rebay-Salisbury hledá odpovědi. Samozřejmě tak činí ve spolupráci se zástupci dalších vědních oborů, hlavně přírodních věd.

Čtěte také

Sociální postavení pohřbené ženy je možné určit z výbavy jejího hrobu. Nejčastějším důkazním materiálem přitom bývají šperky – čím jsou dražší, tím vyšší společenský status je pohřbené ženě připisován. Archeologové ale často nacházejí už vykradená pohřebiště. To poznají například podle zeleného zabarvení na kostech, které poukazuje na zmizelý bronzový šperk.

Někdy je taky jasně patrné, že klid zemřelých bych narušen relativně krátce po pohřbu a ostatky byly z hrobu vyjmuty. A uloženy na jiné místo. To podle Kathariny Rebay-Salisbury znamená, že pohřbená osoba měla úzký vztah k jinému nebožtíkovi.

„Narazili jsme na řadu hrobů, ve kterých byly ženy uloženy s dětmi,“ vysvětluje pro list Der Standard rakouská archeoložka. Na druhou stranu, to nemusí nutně znamenat, že se jedná o rodiče s dětmi. Podrobné testy DNA, které by jasně prokázaly pokrevní příbuznost, odborníci ještě stále vyvíjejí.

Hodně ukazatelů o životě zemřelých ale vědci dnes už umí určit. Například kolik těhotenství pohřbená žena prodělala. Jak to experti zjistí? Pomocí analýzy zubních kořenů. Tam totiž těhotenstvím vyvolané fyziologické změny zanechávají mikroskopicky tenké vrstvy cementu, které jsou podobné letokruhům na stromech.

Logo|foto:Český rozhlas

Při vykopávkách prehistorických pohřebišť archeology zarazila jedna věc: Často tam chybí právě těla těhotných žen a malých dětí. „Ostatky miminek oproti tomu nezřídka nacházíme přímo v sídlištích. Například pohřbená pod prahem dveří. Možná si naši předci mysleli, že tak se mohou malé děti snadněji znovu narodit,“ spekuluje Katharina Rebay-Salisbury. Je možné, že rodičům tato víra pomáhala vyrovnat se s velkou ztrátou, kterou utrpěli.

Archeologové nevylučují ani možnost, že ve hrobech se nacházela také těla těhotných žen, jen jako taková nebyla rozeznána. Kosti plodu mohly být při vykopávkách přehlédnuty nebo zaměněny za kůstky malých zvířat. Podle Kathariny Rebay-Salisbury je také možné, že zárodky byly z těla zemřelé vyjmuty. Tato praxe byla ve své době rozšířena po celém Středomoří a je zmiňována i v Talmudu.

Čtěte také

A jak byly role a s nimi související práva a povinnosti v prehistorické době rozděleny mezi pohlaví? Zajímavý pohled na toto téma nabízí nálezy z rakouského Hallstattu. V této malé obci, která leží v Solné komoře, bylo v polovině 19. století objeveno přes tisíc hrobů pocházejících převážně z nejstarší doby železné.

V tamních solných dolech se těžilo už dávno před naším letopočtem. Z nálezů v hrobech přitom vyplývá, že těžkou fyzickou práci rozhodně nevykonávali jen muži.

Analýza koster z přilehlého pohřebiště dokazuje, že nalezené kosterní pozůstatky obepínaly silně vyvinuté svaly. Klouby zase jevily silné opotřebení. To by u osob, které těžce pracovaly v solných dolech, jistě nebylo nic překvapivého. Jenže v tomto případě to byly kostry žen.

„Z nálezů jasně vyplývá, že ženy tahaly těžká břemena,“ říká rakouská archeoložka. „Představa o roli prehistorické ženy coby matky v domácnosti, ochránkyně stáda a dětí, tak bere za své,“ konstatuje redaktor deníku Der Standard.

Do solných dolů si matky s sebou braly i miminka. A dětem už pár let poté, co byly odstaveny od prsu, začal tvrdý život. Také tělesné pozůstatky dětí na hallstattském (halštatském) pohřebišti vykazují stopy těžké práce. Výjimkou nebyly ani lehké otřesy mozku. „Zjevně museli všichni tvrdě dřít: muži i ženy, staří i mladí,“ dodává autor článku v rakouském listu Der Standard.