Jak ze šikmé plochy

Záleží na zaměření hledáčku. Pokud bychom si nastavili optiku více panoramatickou, možná bychom zjistili náš pohyb po šikmé ploše i předtím. Můžeme s jistotou tvrdit, že se na šikmou plochu nevydala např. kupónová privatizace?

Je to ošidné téma. Ošidné jsou i pokusy o jeho analýzu. Nebývají nestranné. Často jsou jednostranné, nezřídka i zlomyslné. Měli bychom přijít na to, jak z té šikmé plochy vyváznout. To se ale nepodaří, nemáme-li jasno, v čem vlastně spočívá ta "šikmost".

Václav Klaus je přesvědčen, že potíže našeho veřejného života, politického a hospodářského dění, jsou způsobeny slabostí našich vlád, které nemohou činit zásadní rozhodnutí. Jsou totiž odsouzeny ke koaličnímu kompromisnictví, a ani tak se nemohou opřít o výraznou parlamentní většinu. Stačí pak nějaká "poslední kapička", jak řekl, například Grossova či kterákoli jiná aféra, a systém vládnutí se zadrhne.

To je sice pravda, ale proč to tak je? Prezident je přesvědčen, že je to dáno způsobem volby do Poslanecké sněmovny. Poměrný (neboli proporční) způsob umožňuje, že tam zasednou představitelé politických stran v tom poměru, v jakém jim vyjádřila sympatie voličská veřejnost. A ta to vždycky namíchá tak, že se zvolené politické subjekty v zásadních otázkách neshodnou. Dokonce ani když se některé z nich dohodnou, že vytvoří koaliční vládu. - Kdyby volební systém, v tomto případě majoritní, umožnil složení sněmovny s jasnou většinou, její vládě by se vládlo snáze.

Měla by nás napadnout otázka, jak reprezentativní by pak bylo složení sněmovny. Napoprvé by jistě vyhrála strana, která se v dané době těší největším voličským preferencím. Kdyby to mělo být zítra, byla by to ta, která se těší prezidentovým sympatiím. Časem by si veřejnost musela zvykat na situaci nucené volby, neboť stranickopolitická nabídka by se zmenšila. Dotlačil by nás většinový systém volby k systému dvou velkých politických stran?

Jak by dopadlo takové názorové sjednocování voličstva? Asi by se vytvořil blok pravicový, ale v tom smyslu, jak tomu slovu rozumíme u nás, nikoli v anglosaském světě. Tedy v podstatě ODS. Dále blok levicový, amalgám "škromachovské" části ČSSD a KSČM. Zda by se do Sněmovny dostal někdo další, je otázka. Možná hrstka lidovců díky jihomoravským voličům. Možná. A co ta "špidlovská" část ČSSD? Těžko.

Uvažme, jak by fungoval takový systém za stávajících okolností: strany nekomunikují s veřejností, zabývají se především samy sebou. Samočistící mechanismy v nich nefungují. Jejich slabé členské základny na to nemají a jejich aparáty si vystačí s motivací politické kariéry jako cesty k zbohatnutí. - Změnily by se ty okolnosti se změnou volebního systému? Odstranil by většinový systém stávající pokleslost politické kultury? Proč? Vždyť snazší způsob vládnutí, jím umožněný, by neskoncoval s možností vytvářet neprůhledné dohody typu tzv. opoziční smlouvy. Naopak, usnadnil by je. Už dnes se ozývají činitelé ODS i ČSSD, kteří by rádi nasadili náhubek žurnalistice. - Možná, že by se vytvořil další blok, početný, ale politicky netvořivý. Nikoli ve Sněmovně, ale ve veřejnosti. Blok znechucených a rezignovaných občanů, kteří by nechodili volit.

Bída naší politiky není dána způsobem volby poslanců, ale stavem společnosti. Některé její symptomy by možná jiný způsob volby zastřel, ona by se však projevila jinak. Sebekultivace politiků by byla spolehlivější cestou z mizérie, nikoli "inženýrský" zákrok. Je to zajímavé: Za bývalého režimu bojoval Václav Klaus, ještě jako málo známý publicista, proti reglementaci hospodářského života politickým systémem. Nyní chce reglementovat politický život volebním systémem.