Jak vypadal rok 2005 na Blízkém východě

Jedním z mála splněných, nikoli však jeho zásluhou, bylo příměří s teroristickými organizacemi, které se zavázaly, že se zdrží útoků proti Izraelcům. Abbás se těšil podpoře Spojených států i Izraele, který také samosprávě podle dohody předal několik palestinských měst, propustil pár stovek vězňů a zmírnil restrikce omezující život Palestinců. Postupem času však začalo být jasné, že dohodu není schopen plnit Abbás, a spolupráce víceméně ustala.

Rok 2005 byl nelehký, ale velmi úspěšný pro izraelského premiéra Ariela Šarona. Po mnoha zdánlivě neřešitelných problémech, překážkách, které mu kladla v prvé řadě jeho vlastní strana Likud, a dokonce po výhrůžkách smrtí Šaron prosadil a uskutečnil jednostranné stažení z pásma Gazy - historický krok, o kterém nikdy žádný izraelský politik ani neuvažoval. Od oznámení jeho záměru až do úplného dokončení odsunu letos v srpnu uplynulo jen půldruhého roku. Izrael za stažení nezískal nic, protože nic nepožadoval. Samotná evakuace proběhla neuvěřitelným tempem a způsobem - všech 21 židovských osad v pásmu Gazy a čtyři na severu Západního břehu Jordánu a jejich zhruba 9.000 obyvatel bylo odstěhováno za pouhých šest dní. Očekávané násilné demonstrace odpůrců odsunu ani vzpoury izraelských vojáků se nekonaly, a nenaplnily se ani obavy z útoků palestinských teroristů; a v polovině září Izrael po 38 letech předal vyklizené pásmo Gazy Palestincům.

Vzápětí však v oblasti vypukl chaos a moc uchvátila teroristická organizace Hamas. Největší zmatek nastal na hranicích s Egyptem, který měl podle dohody hlídat hraniční přechody. Svou roli však nezvládl, hranice zůstaly řadu dní bez kontroly a do oblasti bez námahy proniklo obrovské množství zbraní, narkotik, a zejména teroristů, včetně zahraničních žoldáků a příslušníků Al-Kajdy.

Mahmúd Abbás neprovedl slibované reformy palestinské samosprávy, ani nenastartoval ekonomický růst v Gaze, ani neskoncoval z korupcí palestinských politiků. Především však nezakročil proti teroristickým organizacím. Hamas svůj vliv posílil natolik, že ohrožuje pozici samotné vládní strany Fatah. Ta v průběhu roku ztratila přízeň obyvatel i kontrolu a na palestinských územích převládly násilí a zločinnost. Fatah se rozštěpil a znovu spojil, ale voliči dali v komunálních volbách výrazný mandát Hamasu. Abbás proto v obavách ze ztráty moci dvakrát odložil parlamentní volby. Zatím se mají konat 15. ledna příštího roku, ale Abbás uvažuje o dalším odkladu.

Na izraelské vnitropolitické scéně došlo v závěru roku k nevídanému zemětřesení. Zahájil je nový předseda Strany práce Amir Perec, který překvapivě zvítězil nad veteránem Šimonem Peresem a vynutil si předčasné volby. Ariel Šaron po vyhrocení střetů s Likudem stranu opustil a založil nový subjekt s názvem Kadima, neboli Vpřed, kam vzápětí vstoupila řada předních politiků jak z Likudu, tak ze Strany práce, a podpořil ji i Šimon Peres. V čele Likudu stanul radikální Binjamin Netanjahu, který tak bude 28. března soupeřit o post premiéra s Šaronem a Amirem Perecem. Zatím má největší šance na vítězství Kadima, zatímco Likud oblibu stále ztrácí. Voliči nejvíc důvěřují 77letému Šaronovi, i když koncem roku utrpěl lehký záchvat mrtvice, a v čele státu si jej nadále přeje vidět 43% Izraelců.

Izrael si odsunem z pásma Gazy vysloužil uznání na mezinárodní scéně i větší pochopení pro své odvetné akce proti teroristům, kteří útoky nezastavili. Terorismus však v roce 2005 dramaticky poklesl. Došlo jen k pěti sebevražedným atentátům, které si vyžádaly 52 izraelských obětí, o polovinu méně než v roce předchozím. Ani po stažení z Gazy však Palestinci nepřestali ostřelovat izraelská města raketami Kásam; v posledních měsících roku útoky dokonce vystupňovali natolik, že Izrael obnovil razie a cílené atentáty na teroristy. Před několika dny Šaron nařídil vytvoření bezpečnostní nárazníkové zóny na severu pásma Gazy, kde se každý nezvaný host stane terčem izraelské střelby.

Díky odsunu z Gazy se také zlepšily vztahy Izraele a muslimských států, z nichž některé naznačily možnost navázání diplomatických styků, jako například Pákistán nebo Afghánistán. Výjimkou je tradičně Sýrie, která dál aktivně podporuje palestinský terorismus, a zejména Írán, jehož nový prezident Mahmúd Ahmadínežád se přičinil o výrazné zvýšení napětí na mezinárodní scéně nejen svou neústupností v otázce íránského jaderného programu, ale také ostrou protiizraelskou rétorikou. V posledních týdnech roku zpochybnil holokaust, vyzval k vymazání Izraele z mapy a navrhl jeho přemístění nejprve do Evropy a potom na Aljašku. Írán však pro Izrael především představuje nejzávažnější existenční hrozbu kvůli svému úsilí o vývoj jaderné zbraně, kterou bude podle izraelské zpravodajské služby Mosad schopen vyrobit už za dva roky.

Nejbezprostřednějším problémem je však rostoucí neschopnost palestinské samosprávy a stále větší moc Hamasu, zejména v pásmu Gazy, které se stává hnízdem teroristů, jak předpovídali odpůrci izraelské evakuace. Pokud by Hamas vyhrál parlamentní volby, jak naznačují průzkumy, znamenalo by to zásadní zvrat situace na Blízkém východě k horšímu.