Jak stárnou věčné stromy?

24. srpen 2010

Neklamné známky stárnutí jsou patrné dokonce i na stromech, které patří k nejstarším pozemským organismům.

Pando na březích Rybího jezera v americkém státě Utah vypadá jako les. Rozkládá se na ploše 43 hektarů a lze v něm napočítat asi 47 tisíc kmenů amerického topolu sikovitého (Populus tremuloides). Ve skutečnosti jde to jeden jediný strom, jehož kmeny neustále hynou a opět vyrůstají z rozsáhlého kořenového systému. Pando je vlastně kolonie klonů. Všechny kmeny v tomto podivuhodném lese nesou stejnou dědičnou informaci. Dohromady váží k sedmi tisícům tun, což z nich dělá největší žijící pozemský organismus. Kmeny jsou různě staré a ty nejstarší rostou už déle než století. „Srdce“ kořenového systému je podle všeho staré 80 000 roků, což činí z Panda kandidáta na nejstarší pozemský organismus. Podle některých přírodovědců, by mohly být kořeny tohoto topolového klonu staré dokonce až milion roků. Ä tak se nabízí otázky. Není topol osikovitý věčný? Není nesmrtelný? A stárne vůbec?


Sledování projevů stárnutí o organismů, které žijí mnohem déle než člověk, bývá komplikované. Američtí a kanadští vědci přesto při pátrání po známkách stárnutí u klonů topolu osikovitého uspěli. Vyšli ze skutečnosti, že neustálý růst kořenů i nových kmenů vyžaduje opětovné dělení buněk. Přitom zákonitě dochází k chybám při syntéze nových molekul DNA. Čím je klon topolu starší, tím více mutací nese jeho dědičná informace. Poškozenou dědičnou informaci mají i květy, což se promítá do množství a kvality pohlavních buněk. Tým vedený Dilarou Allyovou z University of Idaho analyzoval dědičnou informaci bezmála devíti stovek topolů osikovitých a zjistil u nich stáří od 8 do 100 let. Každým rokem klesala schopnost produkce pylu o 8 %, což je neklamný projev stárnutí.

Logo

„Dokonce ani dlouhodobě žijící organismy tvořící klony nejsou proti stárnutí imunní,“ píšou autoři v publikaci, kterou otiskl prestižní vědecký časopis PLoS Biology.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio