Jak snímat genetické otisky prstů?

K objevu principu identifikace jedinců pomocí genetické informace vyextrahované z biologického materiálu došlo na univerzitě v Leicesteru vlastně náhodou. Alec Jeffreys se tam zabýval studiem svalového proteinu myoglobinu a genů, které ho kódují u různých savců. Geny pro tento protein hledal v celé genetické informaci na základě opakujících se nukleotidových sekvencí, které se nacházejí v okolí tohoto genu. Zjistil, že pozice genu je u různých druhů živočichů různá.

Výsledek, který získal zpracováním lidské DNA, se ale od ostatních vzorků lišil. Bylo zřejmé, že zvolené opakující se sekvence se nacházejí na různých místech lidského genomu, a co víc - liší se u jednotlivců. Zpočátku tomu odmítal uvěřit, ale každý další vzorek ho přesvědčoval o správnosti jeho tvrzení.

Teorie v praxi

V kriminalistické praxi byla jeho technologie poprvé využita v Narboroughu v roce 1986 při usvědčení pachatele ze znásilnění a vraždy dvou patnáctiletých dívek.

I přesto, že se metoda hned napoprvé osvědčila, jejímu širšímu využívání zpočátku bránily vysoké náklady a také potřeba relativně velkého množství biologického materiálu pro analýzy.

Současnost a budoucnost

Dnes už se tato metoda nepoužívá, ale v kriminalistické praxi se na jejím základě vyvinuly další, dokonalejší techniky. Analýzy jsou rychlejší, levnější a k jejich úspěšnému průběhu stačí stopové prvky biologického materiálu.

Alec Jeffreys|foto: www.le.ac.uk

Forenzní genetika si ale klade daleko vyšší cíle než "pouhou" identifikaci. Snahou do budoucnosti je získat z genetických vzorků informace, které by napověděly něco o jejich nositeli. Prozradily by např. barvu vlasů, očí nebo výšku.

Více se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.