Jak se primátům protahoval nos

15. červenec 2010
Saadanius hijazensis

Plošina nad městem Mekka v Saúdské Arábii se zřejmě stane cílem nových poutníků. Nepředstavujte si ale zástupy věřících – ti, kteří sem budou přicházet, budou paleontologové pátrající v historii rodiny primátů.

Kopec, který shlíží k Rudému moři, je totiž místem objevu 28 až 29 milionů let staré lebky, která nese znaky jak opic, tak lidoopů. Mohla by zdokumentovat vývoj primátů v období, ze kterého zatím máme jen málo fosilních záznamů. Primát, který dostal vědecké jméno Saadanius hijazensis, zaživa mohl vážit 15 až 20 kg a pravděpodobně se pohyboval především ve stromech.

Některé anatomické znaky lebky Saadanius sdílí s takzvanými propliopitéky (Propliopithecoidea) – afro-arabskými předky opic a lidoopů, kteří existovali před více než 30 miliony let. Na druhou stranu ale nalezená lebka nápadně připomíná také anatomicky modernější primáty z doby před 23 miliony let. Saadanius například postrádal vyvinuté dutiny, které jsou typické pro moderní lidoopy a úzkonosé opice. Zato však vlastnil kostěné struktury středního ucha, které u propliopitéků ještě nebyly zcela vyvinuté. Ukazuje to, že Saadanius se nachází u samých základů vývojového stromu lidoopů a moderních opic.

Nově objevený primát by mohl vyřešit diskuzi o tom, jak se úzkonosým primátům a lidoopům během evoluce měnila tvář. „Paleontologická“ hypotéza, založená na odhadu podoby dosud neznámých přechodných druhů, říká, že podlouhlá lebka s protáhlým čenichem, jaký mají třeba paviáni, se objevila už v časné evoluci. Opoziční teorie vychází z lebek žijících druhů, jako jsou giboni, kteří mají kulatý obličej i mozkovnu. Tvrdí, že lebky časných primátů vypadaly podobně a protáhly se až později. Saadanius má ale jasně protáhlou lebku, čímž přináší velkou podporu paleontologické teorii. Jak se tedy zdá, primáti s protáhlými obličeji se po světě procházeli už před necelými 30 miliony let.

Pavián

Zdroj: Nature News, Nature

Spustit audio
autor: redakce ČRo Leonardo