Jak hospodaří státní firma

Dá se to pochopit, pokud v tom nehraje roli otevřená korupce a vycházení vstříc příliš okatým zájmům nátlakových skupin. Těžko říci, jakou roli tyto faktory hrají v mnoha státních zakázkách, o nichž se objevují pochybnosti. Je pravda, že zpravidla se na jejich šíření z velké části podílejí ti, kteří příslušnou státní zakázku nevyhráli. Můžeme ale vyjít jen z této premisy, která je logická? Asi s tím nevystačíme v případě, kdy neumětelství státní firmy při hospodaření se státními prostředky je každému zřejmé na první pohled.

Takovým případem se zdá být současná vlajková loď státních a státem štědře dotovaných Českých drah, rychlovlaků Pendolino, které smůla provází od jejich samotného příjezdu. V současné době je v provozu pouze jedna souprava, ostatní mají různé problémy. Přitom jejich nákup je investice v řádu několika miliard korun. Protože, jak bylo řečeno, jde o firmu státní a státem dotovanou, jsou to tedy peníze z peněz daňových poplatníků. Obecně, co měly přinést?

Panuje celkem shoda na tom, že vlaková doprava je bezpečnější a ekologičtější než jiné druhý doprav, zejména doprava automobilová, kterou ostatně stát také musí dotovat výstavbou silnic a dálnic. Proto je třeba přivítat, když dráhy dopravu modernizují a zrychlují. Jenže v současné době se zdá, že k tomu nové rychlovlaky nemohou tolik přispět. Jejich vybavení je sice moderní, ale nedosahuje žádaného komfortu. Časová úspora při dálkových cestách po České republice je jen v řádu několika minut.

A teď ještě ty závady. Ministr dopravy Milan Šimonovský dnes pro Český rozhlas řekl, že chce oficiálně požádat předsedu řídícího výboru Českých drah, aby prošetřil celou smlouvu s italskou firmou Alstom, která rychlovlaky dodala. Je z roku 1995 a podle ministra obsahuje řadu dodatků, které významně mění její podstatu. Největší vadou smlouvy je podle ministra partie o zrušení smluvního vztahu a o penalizacích. Od smlouvy lze totiž odstoupit pouze v případě nedodaných souprav. Ty ovšem byly dodány, České dráhy je mohou jen reklamovat.

Co se týče penalizací, jsou limitovány tak, že při opakovaných závadách nelze překročit určitou výši, stanovenou ve smlouvě. Důvodem pro penalizace je pětidenní vyřazení souprav z provozu. Do něj se vlaky Pendolino mají vrátit koncem ledna, nakolik prý firma zná prý už příčinu závad. Smlouva je tedy zjevně nevýhodná a soupravy nelze vrátit.

Zajímavé informace ovšem zveřejnil v předvčerejší Mladé frontě Dnes bývalý generální ředitel Českých drah Emanuel Šíp. Když vezmeme v úvahu jeho nespornou zaujatost jako bývalého manažera, přesto jsou jeho závěry pro daňového poplatníka více než zajímavé, či spíše tristní. Šíp tvrdí, že vlaky Pendolino, před deseti lety technologický vůdce železniční reformy, jsou nyní už v podstatě atypické a zastaralé vozidlo a že jejich nákup a dodání bylo pouhou prestižní záležitostí s tím, že zdroje se najdou a někdo to nakonec zaplatí.

Závady provázely už příjezd prvních souprav a softwarové závady, které prý nyní stojí za odstavením vlaků, byly od samého počátku téměř na denním pořádku. Vlaky podle Šípa nesplňují požadavky na standard dopravy. Soukromá autobusová firma provozuje stejné linky na vyšší úrovni a levněji. Cena jízdenky nemůže konkurovat ani automobilové dopravě. "Není to ostuda jenom pro České dráhy, ale vůbec pro celou železnici. Když takhle vypadá vlajková loď Českých drah a takhle vypadají ČD jako vlajková loď železnice, kdo z daňových poplatníků a investorů má uvěřit, že si železnice v Česku skutečně zaslouží místo na slunci a mnohamiliardové investice do koridorů a do rozpadajícího se vozového parku?", píše bývalý generální ředitel drah v Mladé frontě Dnes.

A na závěr svého článku podotýká bývalý ředitel státních drah něco o tom, že na celé zakázce byly pro management českých drah zajímavé také cesty do Itálie k výrobci Pendolin, jedné se prý také účastnil. "Hostitelé byli milí, péče vzorná. A zkuste se jen dohadovat, kdo a do jaké míry byl dodavatelské firmě zavázán..." píše bývalý ředitel Českých drah.

Jak bylo řečeno, asi nelze úplně vše brát doslova od bývalého manažera, spíše je na místě určitý odstup. Tváří v tvář pochybnostem o nových rychlovlacích, na které každý občan České republiky přispěl, je třeba se znovu a znovu ptát: Jak stát a jeho firmy hospodaří se státnímu prostředky? Blížící volby mohou k podobné otázce poskytnout jistou příležitost.