Jak gepard předběhne chrta
Oba jsou ve zvířecí říši vyhlášenými běžci, jeden je ale rychlejší. Proč?
Gepard a dostihový chrt jsou podobně velcí i podobně stavění. A oba jsou ve zvířecí říši také vyhlášenými běžci. Přesto gepard dokáže vyvinout mnohem vyšší rychlost. Jak je možné, že ušlechtilého chrta předběhne, i když používají stejnou sprinterskou techniku? To nedalo spát britským vědcům.
Při své nejvyšší naměřené rychlosti 29 m/s by si gepard v závodě nezadal ani s autem, natož s chrtem. Podle Alana Wilsona z Royal Veterinary College však důvod gepardovy výjimečné rychlosti nebyl jasný. Aby přišli záhadě na kloub, rozhodli se britští vědci porovnat sprint obou zvířecích atletů. Chtěli zjistit, jestli se v jejich pohybu dají vystopovat nějaké rozdíly. Výsledky publikovali v Journal of Experimental Biology.
Výzkum využil možnost prozkoumat některá z dosud neznámých omezení rychlosti běhu u čtvernožců. Zaměřil se na rozdíly v trysku chrtů a gepardů, díky nimž jsou tyto kočkovité šelmy schopny nejrychlejšího psího běžce předběhnout.
K analýze vědci využili plošného siloměru a záznamu trysku obou zvířat vysokorychlostní kamerou. Ukázalo se, že kroky běžícího geparda jsou o něco delší než u anglického chrta při stejné rychlosti. Ačkoliv délku kroků gepard „kompenzuje” jejich nižší frekvencí, přesto nejrychlejšího psa nakonec předhoní. Je totiž schopen postupně zvyšovat také krokovou frekvenci až na 4kroky/s, což mu, v kombinaci s delším krokem, pomůže k vítězství. Rozložení váhy mezi končetinami zvířat se pak měnilo v závislosti na rychlosti. Kromě vyšší krokové frekvence a delšího kroku stráví gepardi při běhu také delší dobu v kontaktu se zemí. Zřejmě kvůli tomu, aby eliminovali možnost uklouznutí a aby se tak chránili před zlomeninami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.