Jak dopadá zákaz kouření v Itálii

14. leden 2005

Majitelé italských restaurací a barů to zkoušeli až do poslední chvíle. Byli přesvědčeni, že protesty, několik parlamentních interpelací, obavy ze snížených příjmů státní pokladny a antipatie Italů ke slovu zákaz nakonec nebezpečí odvrátí a že nový přísný zákon proti kouření bude nakonec o několik měsíců odložen. S tím, že by tento odklad nemusel být poslední a pak se uvidí.

Ministr zdravotnictví Girolamo Sirchia (čte se: džirólamo sirkja) neustoupil tlaku kuřácké lobby a prosadil si svou. Od půlnoci z neděle na pondělí 10. ledna 2005 platí v Itálii velmi přísný zákaz kouření ve všech veřejných místnostech. Výčet míst, kde je zakázáno kouřit je natolik dlouhý, že se vyplatí zmínit o situacích, kde kouřit lze. Můžete kouřit na ulici, doma anebo ve vlastním autě. A na pracovištích pouze v tom případě, že Vám zaměstnavatel zařídí zvláštní uzavřený prostor vybavený ventilátorem, kde se při pracovní přestávce můžete oddávat svému zlozvyku. V restauracích či barech pouze v případě, že podnik je natolik velký, že ho majitel může rozdělit na dvě části: kuřáckou a nekuřáckou. Tam kde se smí kouřit musí existovat účinné větrací zařízení. A to ve velkém množství podniků není možné. Zařízení je drahé a navíc jsou hospůdky často tak malé, že je není možno rozdělit na dvě separované části. A kdo zákazu neuposlechne vystavuje se pokutě ve výši od 27,5 až po 275 Euro. V případě, že si dáte šluka za přítomnosti těhotné ženy či dětí ve věku do 12 let, pokuta bude dvakrát tak vysoká. Na druhé straně, kdyby vás náhodou zavřeli, máte to dobré, můžete si zapálit. Důvod: v přeplněných věznicích není možné vyhradit zvláštní větrané prostory pro kuřáky.

Úřední odhad praví, že v Itálii kouří přibližně 12 milionů osob z celkového počtu 58 milionů obyvatel. Tedy dosti silná menšina. Ta se s postupným omezováním v podstatě smířila. Italské státní železnice zrušily kuřácká oddělení ve vlacích již před dvěma měsíci.

Se zákazem kouření souhlasila velká většina lidí, znepokojení ale způsobily některé neliberální aspekty nového opatření. Majitelé veřejných lokálů jsou povinni zajistit respektování zákona ve svém podniku. Pokud zákazník neuposlechne, mají prý zavolat strážníky či policisty. "Přece tady nebudu dělat žádného šerifa, od toho tu nejsem", prohlásil majitel slavné římské restaurace "Da Meo Patacca". Jeho kolega z milánského "Mulino" dodává: já nejsem žádný denunciant. Budu se snažit klienta přesvědčit.

Tajemník italských neokomunistů Fausto Bertinotti dodává: "se zákonem v podstatě souhlasím, ale tohle křižácké tažení proti kuřákům se mi nezdá. Dnes to jsou cigarety, zítra co já vím". A v tomhle se shoduje s pravicovým ministrem obrany a dlouholetým přítelem prezidenta Václava Klause Antoniem Martinem. Ten řekl: "já kouřím od 18 let a při zasedání vlády si zapálím a hotovo. Uvidíme co se stane. Já jsem na zákazy alergický". A Bertinotti a Martino se tak úplně nepletou. Jedno staré římské přísloví praví "matka hlupáků je neustále těhotná", tj. jsou vždy k dispozici.

A tak předseda jednoho svazu pro ochranu spotřebitelů již v úterý navrhl, aby zákaz kouření byl rozšířen i na osobní automobily. A jeden z náměstků státního prokurátora v Turíně, jistý doktor Guariniello se zase domnívá, že by bylo dobře zakázat kouření i doma, pokud zaměstnáváte pomocný personál, protože takto se z domácnosti stává pracoviště.

Ponechme ale ironii stranou. Zákon sám o sobě je pozitivní, protože naprosto jasně říká, že kouření je velmi škodlivé i nebezpečné a povede určitě k dalšímu poklesu kuřáků na Apeninském poloostrově. Jsem sám bývalý kuřák a jsem se zákonem v zásadě spokojen. A není pravda, že by v této zemi jakýkoliv přísný zákon nemusel uspět. Před čtyřmi lety vláda prosadila, že všichni řidiči motocyklů, skútrů či mopedů musejí nosit ochranné přilby. A je třeba říci, že s výjimkou Neapole to všichni respektují. Přispěly k tomu pojišťovny, které prohlásily, že nebudou krýt úrazy řidičů, kteří neměli přilbu. Jen mám dojem, že demagogická honba na kuřácké čarodějnice zakrývá početná další nebezpečí, která číhají na naše zdraví na každém kroku. Od výfuků automobilů po chemikálie, kterými se hemží všechny naše potraviny a nápoje. Ale zakázat kouření je jednodušší a je to, jak se říká, "politicky korektní".

A tak mám sympatii pro římského herce Gigi Proiettiho, který si na příští neděli naplánoval protestní zapálení doutníku v jedné římské tramvaji. Vsadil se, že spolucestující okamžitě zorganizují sbírku na zaplacení jeho pokuty. Doufám, že se nemýlí.

autor: Josef Kašpar
Spustit audio