Jak dlouho trvá 18 let?
Všechno je relativní: i 18 let, které uplynuly od sametové revoluce. Pro dnešní důchodce to uteklo jak voda, a pokud nepatří k relativně vzácné kategorii restituentů, tak jejich bilance- alespoň ta čistě materiální- není růžová.
Že by se to podstatně zlepšilo, nelze při rychlém stárnutí populace nejen u nás, ale v celé Evropě, bohužel předpokládat. Bezstarostné stáří v hojnosti je totiž dávno mýtem i na západ od našich hranic. Generace zdejších důchodců to mají o to těžší, že se zdaleka ne všichni na to mohli připravit a využít nové příležitosti, které se po sametové revoluci otevřely. Kromě vzdělání a jazykových schopností často nebývali v pravý čas na pravém místě, protože na to nezřídka potřebovali mít předtím komunistickou partajní knížku, anebo dost velkou porci drzosti. Což u nich dnes vyvolává i trucovité sympatie vůči KSČM.
Úplně jinak vidí 18 let od sametové revoluce ti, kteří stojí na prahu plnoletosti. Pro ně jako by ležel souběh událostí v magickém sedmnáctém listopadu, mezi nimiž uplynulo půl století, nezřídka už pod jejich rozlišovací schopností: takže si oběť nacistické zvůle Jana Opletala z roku 1939 klidně spletou s estébáckým agentem Zifčákem, který hrál 17. listopadu 1989 mrtvého studenta na Národní třídě. Ale co, stejně to bylo všechno dohodnuté předem, brání se dneska hlubší reflexi jejich rodiče, kteří by jim to určitě vysvětlit mohli, protože před osmnácti lety sami mrzli na náměstích a zvonili klíči hrana komunistickému režimu. Místo toho ale šmahem spoléhají na své děti jako na "totalitou nezasaženou generaci".
Ta se ovšem právem brání. Proč by se tím balastem měla zdržovat? Raději se pouští do světa, potkává tam vrstevníky a komplexy svých rodičů a prarodičů nechápe. Vidí totiž, že ve srovnání s mnoha starými členskými zeměmi Evropské unie jde vývoj v jejich zemi přes všechny potíže dynamicky nahoru. Zjišťuje, že Česko začíná být atraktivní i pro cizince ze západu: jako země, která má svou budoucnost evidentně před sebou.
I z historické perspektivy je ale 18 let dlouhá doba. Tak dlouhá, že v ní může vyrůst i státní forma, ze které se dá v temných dobách čerpat odvaha další desetiletí. Celý rozkvět první československé republiky přece netrval déle a přesto v následujících epochách nacistické a pak komunistické totality vzpomínaly generace na 1. republiku jako na ztracený ráj. Teď, 18 let po sametu, lze tušit, že měl i svou odvrácenou tvář. Tehdy jako nyní byla svoboda a demokracie provázena korupcí a zneužíváním moci. Tehdy ani teď nebyla mezinárodní situace jednoduchá. Zásadně jiné jsou ale dnešní rámcové podmínky: Česko je zakotveno v obranném společenství západních mocností. A členství v EU by mělo fungovat jako pojistka, že na našem kontinentě už nikdy nebudou kulminovat staré spory. Pro dnešní výzvy, ať už souvisejí s globalizací nebo s bojem proti terorismu, je Česká republika vyzbrojena lépe, než kdy ve svých moderních dějinách byla. Takže: na to výročí...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na
přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.