Jak dlouho bude Topolánek premiérem?

Jediné, co lze v tuto chvíli odhadnout, je termín dokdy by mělo být o osudu Topolánkova kabinetu rozhodnuto. Podle všeho by to mělo být dříve než na konci října. Od včerejška už je Topolánek premiérem a jak sám poznamenal, jména ministrů má svým způsobem na papírku v kapse. K odhalení tajenky týkající se obsazení jednotlivých ministerských křesel by tak mělo dojít dříve než na konci září. A protože od jmenování kabinetu poběží lhůta třiceti dnů, dokdy bude muset požádat sněmovnu o důvěru, je pravděpodobné, že verdikt poslanců padne dříve než koncem října.

Nakolik bude Topolánkův kabinet při hlasování o důvěře úspěšný a v jaké složení před dolní parlamentní komoru nakonec předstoupí, to záleží na vývoji v zákulisí. Byť se na veřejnosti občas objevují informace, které mají naznačovat, jakým směrem se vyjednávání ubírá, je třeba brát je s rezervou. Nejrůznější zprávy mohou být vypouštěny jako pokusné balónky testující reakce politických rivalů a také veřejnosti.

Přesto nemusí mít člověk příliš bujnou fantazii, aby si dokázal představit několik základních scénářů. Ač to veřejnosti nepřijde na první pohled nijak mimořádně zajímavé, znamená jmenování Topolánka premiérem zásadní posun. V tuto chvíli už totiž hlava státu nemá velkou šanci do složení kabinetu zasahovat a požadovat například záruku většinové podpory ve sněmovně. Podle platné ústavy prezident republiky jmenuje jednotlivé ministry na návrh premiéra. Takže Topolánek může teoreticky představit svůj tým bez ohledu na mínění ostatních politických stran zastoupených ve sněmovně i Václava Klause. Ten by mohl maximálně jmenování ministrů protahovat, dříve nebo později by je však musel jmenovat.

Takovýmto krokem by samozřejmě Topolánek riskoval, že jeho mise včele vlády bude velmi krátká, protože menšinový kabinet nemůže v "divokém" hlasování ve sněmovně získat důvěru. Pokud chce být úspěšný, musí hlasování o důvěře předjednat s ostatními politickými partnery. A v této souvislosti se neobejde bez pomoci sociálních demokratů. Samozřejmě za předpokladu, že i nadále platí vyřazení komunistů ze hry.

O tom, že právě tímto způsobem se může ubírat další vývoj, svědčí snaha dvou nejsilnějších stran o vzájemné jednání o personálním obsazení vlády. Navíc Topolánek se nebrání myšlence, že v jeho kabinetu budou nejenom představitelé ODS, ale i někteří nestraníci. Může se tak naplnit jeden ze scénářů, o který usiluje Jiří Paroubek. Tedy o formu určité spolupráce občanských a sociálních demokratů, která by zahrnovala kompromisní vládní program a která by zajistila ČSSD vliv právě přes "nestranické odborníky".

Samozřejmě by musel být tento projekt zajištěn nějakými veřejnými a skrytými dohodami. Jinak by totiž mohlo například dojít k tomu, že po vyslovení důvěry by byl kabinet rekonstruován a byli by z něj vypuzeni zmiňovaní nestraníci. Ti by pak mohli být nahrazeni lidovci a zelenými. Znamená to, že by mohla vládnout trojkoalice, kterou by sto poslanců z řad KSČM a ČSSD nemělo sílu sesadit. Navíc jakkoli vytvořený menšinový kabinet by stejně neměl šanci normálně vládnout a jeho životnost by měla být krátká. Pokud tudíž neživí Jiří Paroubek naději, že smete Topolánkovu menšinovou vládu a že při druhém pokusu představí svůj rovněž menšinový kabinet tolerovaný křehkou většinou sto jednoho či sto dvou hlasů, rýsují se dvě varianty, které by byly čitelné.

První z nich je složení přechodné vlády do předčasných voleb. A ty by se neměly zbytečně odkládat do roku 2008, jak někteří politici navrhují. Veřejnost příliš nezajímá, že strany jsou finančně vyčerpané a že si v nejbližší době nemohou masivní předvolební kampaň dovolit. S vidinou předčasných voleb až za dva roky by kabinet byl pouze udržovací, což by pro vývoj hospodářství a pro jeho nezbytné reformy nebylo přínosné.

Druhou variantou je pak veřejně přiznaná velká koalice ČSSD a ODS, která by mohla za čtyři roky vládnutí udělat takové reformní kroky, které se bez širší politické shody prakticky neobejdou. Jak už bývá v české politice zvykem, jasná řešení se příliš nepoužívají. Ostatně otálení se jmenováním Topolánka premiérem a jeho dvou a půl měsíční mise jakéhosi předjednavače toho může být názorným příkladem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .