Jak delfíni směrují svůj sonar
Delfíni a jejich příbuzní dokážou "stočit" svůj sonar tím, že nechávají splynout dva ultrazvukové signály.
Kytovci z podřádu ozubených (Odontoceti), mezi které patří například delfíni, běluhy a vorvani, používají k orientaci pod vodou sonar. Podobně jako netopýři vysílají vysokofrekvenční zvuky a sledují jejich odraz od předmětů, které mají před sebou. Až dosud se biologové domnívali, že sonar funguje podobně jako reflektor a může mířit pouze tím směrem, do kterého má kytovec natočenou hlavu. V loňském roce ovšem biologové z U. S. Navy zjistili, že delfíni skákaví (Tursiops truncatus) dokážou ultrazvukové vlny stočit až o 20 stupňů nalevo i napravo bez toho, aby pootočili hlavou.
Vědci se nejprve domnívali, že to kytovci dělají pomocí manipulace se svou akustickou čočkou. Tvoří ji tukové těleso pod kostmi čela, které usměrňuje ultrazvukové vlny do jednoho svazku. Výzkum, který vědci prováděli s hydrofony a běluhou severní (Delphinapterus leucas) chovanou v jednou španělském akváriu, však tuto teorii nepotvrdil. Místo toho se ukázalo, že kytovci vysílají dva sonarové pulsy, mezi kterými je méně než sekundový odstup. Tím se frekvence v určité části prostoru zruší, zatímco v jiné zesílí, a zvuk se tak šíří i v jiném směru, než přímo dopředu. Vědci se domnívají, že kytovci si tímto způsobem rozšiřují své akustické "zorné pole". Tato schopnost je zřejmě významná především u těch druhů, které nedokážou pohybovat krkem.
Výsledky studie publikuje časopis Biology Letters.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
