Jak dál s Kosovem

Jednání se totiž doposud zabývala především problematikou decentralizace a postavením srbské menšiny. Na nejspornější otázku - budoucí status této provincie - se zatím nedostalo.

V posledních týdnech jednání navíc zkomplikoval nejen granátový útok na jednu z hojně navštěvovaných kaváren v srbské části Kosovské Mitrovice, při kterém bylo zraněno nejméně osm osob, ale i výroky zmocněnce OSN Marttiho Ahtissariho.

Ahtissari se údajně začátkem srpna v rozhovoru se srbskou delegací vyjádřil o kolektivní vině srbského národa v souvislosti s událostmi na Kosovu. Ahtissari následně tento výrok dementoval s tím, že byl dezinterpretován - chtěl totiž pouze vyjádřit skutečnost, že každý národ musí nést břímě své minulosti.

V Srbsku tento výrok vyvolal možná až příliš velké vášně - uvažovalo se dokonce o iniciativě směřující ke směně hlavního vyjednavače. Bývalý finský prezident, Martti Ahtissari se v Srbsku totiž moc velkému respektu netěší. Důvodem je fakt, že svého času předsedal nevládní organizaci, jež se kromě jiného vehementně zasazovala o nezávislost Kosova.

Přestože mezi oběma stranami nepadlo o otázce budoucího statusu Kosova ještě ani jediné slovo - z celé řady politických ale i odborných vyjádření vyplývá, že Kosovo s největší pravděpodobností získá podmínečnou nezávislost. Výrok o nutnosti srbského národa nést břímě Miloševićovy politiky by tak mohl být prvním pokusem, jímž chce mezinárodní společenství připravit srbskou veřejnost na bolestivý výsledek.

Nezávislost Kosova sice bezvýhradně uspokojí kosovské Albánce, toto řešení však s sebou nese značné komplikace. Případná nezávislost Kosova může totiž vést nejen k destabilizaci balkánského regionu - toto řešení by mohlo mít významný dopad na situaci v mnoha státech světa.

Mezinárodní společenství se z tohoto důvodu snaží interpretovat kosovský případ jako zcela výjimečnou záležitost. Diskriminace kosovských Albánců a následný konflikt je dle jejich názoru natolik unikátní, že není možné považovat výsledek sporu o Kosovo za precedent. Mocenský teror, zabíjení a útlak národnostních menšin však není ničím ojedinělým. Paralely kosovského případu je možné najít po celém světě.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. V září 1990 byla za podpory Ruska vyhlášena nezávislá Podněsterská moldavská republika. Ačkoliv doposud nebyla žádným státem uznána a je tedy de iure součástí Moldavska, zůstává de facto nezávislá. I když cílem podněsterské vlády není samostatnost, ale připojení k Ruské federaci, kosovská otázka je zde velmi citlivě sledována a politikové jsou připraveni ji využít. Na 17. září letošního roku je navíc naplánováno referendum o budoucnosti tohoto regionu.

Podněstersko samozřejmě není výjimkou. Podobný efekt v souvislosti s Kosovem je možné očekávat v Abcházii, Jižní Osetii, Náhorním Karabachu, Čečensku, Dagestánu, Ingušsku, ale i v Jižním Tyrolsku, Baskicku či severním Kypru. Mezinárodní společenství tak svým angažmá v kosovské otázce vstoupilo do zcela neznámé oblasti, ve které zaslepenost albánskými požadavky a sliby může znamenat nebezpečnou hru s ohněm. Nezávislost Kosova ospravedlněná neblahou zkušeností s Miloševičovým režimem, by tak případně mohla legitimizovat nárok jakékoliv menšiny potýkající se s tvrdou rukou ústřední moci Když uvážíme, že na zemi existuje více než 2000 různých národů, národností a etnických skupin, žijících v méně než dvou stovkách států, může nezávislost Kosova přispět k akceleraci podobných příkladů, i v místech kde bychom to stěží očekávali.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .