Jak to bude s hlasováním ve sněmovně

V úterý 14. října začíná totiž 22. schůze Poslanecké sněmovny a na té se již má dle programu projednávat v prvém čtení návrh státního rozpočtu, ač podklady pro jeho zpracování, totiž ony reformní zákony, nebudou ještě uzákoněny. Tak po pořádku.

Nejprve reformní zákony a Senát. Dle článku 46 ústavy odstavec 1 se musí Senát usnést o návrhu zákona do 30 dnů od jeho postoupení Sněmovnou. To znamená v našem případě do konce října, to jest po skončení 22. schůze Sněmovny. Do jejího programu ostatně nebyly tak jako tak dosud zařazeny. A další schůze Sněmovny začíná 24. listopadu, takže k rozhodnutí o návrzích znění zákonů, již posouzených Senátem, dojde až v průběhu této budoucí schůze.

Senát svým usnesením návrh zákona buď schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy nebo vyjádří svou vůli nezabývat se jím. A jestliže se nevyjádří ve stanovené lhůtě, potom platí, že je návrh zákona přijat.

Tyto a další nudné články ústavy je třeba si zopakovat, chceme-li posoudit možný osud reformních zákonů a rozpočtu na příští rok v oné delikátní situaci Sněmovny, ovlivněné kausami poslanců Hojdara a Kotta. Nuže, citát článku 47 odstavec 1. Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců. Konec citátu.

A v tom je právě rozdíl od prvotního přijetí Sněmovnou, kde bylo třeba jen nadpoloviční většiny přítomných, opakuji přítomných poslanců. Zde je to natvrdo, většina 101 poslance, kterou vládní koalice může, ale také nemusí dát dohromady. Je na tom nyní sice teoreticky lépe, protože pro ní může hlasovat Hojdar nebo Kott, nebo oba dohromady a potom má Špidla vyhráno. Nemusí pro něho ale hlasovat ani jeden a potom má prohráno. Premiérovi však nahrává okolnost, že při současném rozložení politických sil v Senátu je pravděpodobné, že většinu zákonů Senát schválí a že nebudou tedy vůbec zpátky do Sněmovny putovat. Není přesto jisté, zda to budou zákony všechny.

Takže pokračujme v citacích. Článek 47 odstavec 2. Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění, schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat. Konec citátu. Takže zde není slova o nadpoloviční většině všech poslanců, stačí tudíž jakákoli nadpoloviční většina. Z toho tedy jen částečně logicky vyplývá, že návrh zákona, vrácený Senátem s pozměňovacími návrhy, je pro předkladatele, v našem případě vládní koalici, při opětovném hlasování ve Sněmovně snáze odsouhlasitelný.

Jestliže však Sněmovna takový návrh neschválí, potom, opět cituji podle odstavce 3 uvedeného článku, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců, konec citátu. Takže znovu nadpoloviční většina všech poslanců. Z uvedeného vyplývá, že k situaci, kdy bude vládní koalice po hlasování v Senátu potřebovat nadpoloviční polovinu všech poslanců, může při jednání o některém ze zákonů dojít.

A nyní prezident. I ten má dle ústavy pochopitelně právo zákonodárný proces zbrzdit, i když prošel úspěšně oběma komorami Parlamentu. Toto právo se netýká pouze zákonů ústavních. Nuže, prezident může do 15 dnů ode dne, kdy mu byl návrh zákona postoupen, vrátit návrh zpět do Sněmovny. Jestliže však Sněmovna setrvá na svém návrhu, musí tak učinit a nyní pozor, opět nadpoloviční většinou všech, opakuji, všech poslanců.

Teprve potom je zákonodárné martyrium úspěšně ukončeno a předkladatel, ať je jím už kdokoli, v našem případě vládní koalice, by tak definitivně obhájila svůj návrh. Premiér věří, že prezident se v případě reformních zákonů projeví jako prezident všech, čili že do zákonodárného procesu nebude zasahovat. Jestli je tato naděje oprávněná nebo nikoli, to se dovíme ke konci roku. Na druhé straně, prezidentův názor na reformu je znám, což projevil naposled při setkání s Alexandrem Kwasniewskim na samém konci měsíce září.

V tomto smyslu je tedy jednání o schvalování státního rozpočtu jednáním v dobré víře, že reformní zákony, od nichž je výsledná hodnota rozpočtu odvozena, budou definitivně uzákoněny. Jestliže by k tomu nedošlo, pak by hodnota schodku státního rozpočtu byla ještě méně důvěryhodná, než všechny dosavadní výsledky všech státních rozpočtů.