Jak britská BBC pokryla válku v Iráku

Válečné zpravodajství z Iráku bylo specifické přemírou informací. Bylo obtížné se v nich orientovat a rozlišit ty pravdivé od nepravdivých. Tak došlo například k tomu, že BBC ohlásila pád jihoiráckého přístavu Umm Kasr nejméně devětkrát, aby to vzápětí dementovala. Podobně tomu bylo v případě Basry - mluvčí spojeneckých sil Al Lockwood tehdy BBC sdělil, že ve městě došlo k lidovému povstání, tato informace však byla později ze strany iráckých úřadů popřena. Samo vedení stanice podobná pochybení přiznalo.

Hodně diskutována byla i míra násilí, kterou mohou na britské veřejnoprávní televizi obsahovat záběry z válečné fronty. A to zejména v souvislosti s případem, kdy matka jednoho britského vojáka doslova v přímém přenosu viděla, jak její syn vybíhá z budovy na irácké základně v Al Faw - a uniforma, kterou má na sobě, přitom hoří. BBC se proto zavázala, že nebude ukazovat záběry vážně zraněných britských vojáků.

Hovořilo se i o jazyku vhodném pro válečné zpravodajství. Jeden z manažerů BBC Mark Damazer koncem března označil jako chybu, když reportér televize mluvil o "osvobozování" jednotlivých iráckých měst spojeneckými silami. Na veřejnost proniklo i znění interního emailu, který zaslal vedení stanice vedoucí televizního zpravodajství BBC Roger Mosey. Uvedl v něm názor nejmenované osoby, že "sledovat zprávy BBC z prvního dne války bylo jako dívat se na fotbalové utkání Světového poháru". Ačkoli toto srovnání nepocházelo od zaměstnance BBC, považoval šéfredaktor zpravodajství Richard Sambrook za nutné se od něj distancovat. Během internetového chatu se čtenáři britského Guardianu 1.dubna připustil, že prohlášení bylo "nešťastné a necitlivé".

Jaká tedy byla u BBC míra objektivity a nezávislosti válečného a poválečného zpravodajství? Britská veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice byla jako jedna z mála kritizována za údajnou zaujatost vůči oběma stranám konfliktu. Členové londýnské vlády několikrát veřejně vystoupili s tím, že BBC straní bagdádskému režimu. Naposledy to bylo v souvislosti s vlnou rabování a chaosu, která po pádu režimu zachvátila některá irácká města. Mluvčí Tonyho Blaira i ministr obrany Geogg Hoon kritizovali BBC za to, že "zveličuje strach Iráčanů z násilí spojeného s rabováním". Zazníval však také názor, že stanice příliš straní spojencům. O tom byl přesvědčen i reportér stanice Paul Adams. V interním memorandu adresovanému londýnskému vedení, jehož text díky bulvárnímu listu The Sun pronikl na veřejnost, si Adams stěžoval, že BBC přeceňuje vojenský dopad ztrát u britských jednotek. K jeho názoru se připojila i poslankyně za vládnoucí labouristy Alice Mahonová, která uvedla, že stanice je příliš "proválečná" a dostatečně se nevěnuje ztrátám na straně Iráčanů.

Poněkud kuriózní kapitolu potom představuje zpráva, která se 8.dubna objevila mimo jiné na stránkách britského Guardianu. Podle ní se vojáci na britské válečné lodi HMS Ark Royal kotvící v Perském zálivu po celou válku bouřili proti zpravodajství televize BBC, které bylo údajně "proirácké". Z rozhodnutí velení lodi byl proto příjem britské veřejnoprávní stanice nahrazen konkurenční Sky News. Pouhý den poté však BBC zprávu dementovala s tím, že vojáci obě stanice sledovali v rámci zkušebního období a poté se rozhodli vrátit k BBC. Osazenstvo lodi HMS Ark Royal prý proti zpravodajství britské veřejnoprávní televize nic nenamítalo.

Podle srovnávací studie, kterou na zakázku německého deníku Frakfurter Allgemeine Zeitung vypracoval mezinárodní institut "Medientenor", vyšla BBC z pěti sledovaných zahraničních televizí v souvislosti se zpravodajstvím z Iráku jako nejvyváženější. Pro BBC však mluví především to, že její vedení se ke kritice do vlastních řad staví čelem a diskusi o míře své objektivity i vlastních chybách nejen toleruje, ale i aktivně podporuje.