Jak Brežněv v roce 1973 málem rozpoutal jadernou válku
Nedávno odtajněné dokumenty ukazují, že sovětský vůdce Leonid Brežněv v posledních dnech izraelsko-arabské jomkipurské války v roce 1973 málem rozpoutal jaderný konflikt.
Jak vysvětluje izraelský server Times of Israel, z dopisů a poznámek, které shromáždilo a přeložilo americké Wilsonovo středisko, vyplývá, že Brežněv poslal dopis americkému prezidentovi Richardu Nixonovi. V listu ho varoval, že vyšle na Blízký východ vojáky, pokud obě země nezastaví postup Izraelců.
Jomkipurská válka, pojmenovaná podle nejvýznamnějšího židovského svátku Dne smíření, vypukla 6. října právě v tento sváteční den, kdy koalice arabských armád pod vedením Egypta a Sýrie nečekaně napadla Izrael. Brežněvův znepokojivý dopis přišel do Bílého domu 24. října 1973, den před skončením války. Izraelci ji nakonec vyhráli.
Sověti však měli své zájmy v Egyptě, který patřil k jejich nejdůležitějším spojencům na Blízkém východě. Nové dokumenty odhalily, že se Brežněv snažil využít Nixonových domácích politických potíží, aféry Watergate, aby Arabům zajistil vítězství v boji proti Izraeli. Situace, v které se všichni hráči tehdy nacházeli, působí spíš jako z hollywoodského filmu než skutečného života.
Alkoholik proti bláznovi
Nixon v době aféry Watergate provedl takzvaný „masakr sobotní noci“, jak se této události říká – propustil ministra spravedlnosti, jeho náměstka i zvláštního žalobce Archibalda Coxe, jenž na vyšetřování Watergate dohlížel.
Skandál prezidenta nakonec připravil o křeslo – Nixon rezignoval, protože bylo jasné, že by jinak byl z funkce odvolán. Times of Israel píší, že se šéf Bílého domu tehdy choval jako blázen; bloudil po sídle hlavy státu a v podnapilém stavu hovořil s obrazy.
Richard Nixon a jeho éra
Americký republikánský politik – kongresman, senátor, viceprezident a 37. prezident USA – se narodil 9. ledna 1913 v nezámožné rodině.
Brežněv na tom nebyl o mnoho lépe. Jeho vláda sice ohrožena nebyla, ale byl závislý na prášcích na spaní a alkoholu a měl záchvaty nevypočitatelných nálad. To ale nevěděl tehdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger, který dostal do rukou Brežněvův dopis Nixonovi jako první.
Vzhledem k nejistému postavení prezidenta i tomu, že Nixon byl ve chvíli, kdy psaní dorazilo, „indisponován“, se šel Kissinger poradit s šéfem kanceláře Bílého domu Alexanderem Haigem a dalšími bezpečnostními poradci. Shodli se, že vyhlásí třetí stupeň jaderné pohotovosti.
Tehdy panoval názor, že toto rozhodnutí je reakcí na vyslání sovětské námořní brigády do Středozemního moře. Nové dokumenty však ukázaly, že tu byl ještě vážnější důvod – podle zpravodajských informací měla sovětská loď vézt jaderné zbraně a směřovala do egyptské Alexandrie.
Na prahu katastrofy
Mezi zveřejněnými materiály je i dopis ředitele KGB Jurije Andropova Brežněvovi. Generálního tajemníka varoval, že Američané a Egypťané se snaží odvést jeho pozornost od naléhavých domácích úkolů tím, že ho zatáhnou do sporů na Blízkém východě.
Pjotr Šelest. Kremelský „jestřáb“, který obdržel na záchodcích zvací dopis
Když se obyvatelé Československa probouzeli 21. srpna 1968 do země obsazované vojáky pěti států Varšavské smlouvy, byla jejich reakce jednoznačná a nejlépe ji asi vyjadřoval jeden z nápisů na zdech: Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil.
„Osobně to považuji za jakousi sabotáž, která nás má připoutat k arabsko-izraelskému konfliktu a všechny vyčerpat, zejména pak vás,“ napsal Andropov Brežněvovi. Sověti pak náhle své úmysly změnili, ale není jasné, jak a proč.
Podle profesora zahraničních vztahů Sergeje Radčenka z Cardiffské univerzity nejspíš Brežněva přemluvil někdo z jeho prominentních poradců, když se generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu zase vzpamatoval a uklidnil.
Radčenko rovněž soudí, že i Andropov zřejmě Brežněva přesvědčil, aby situaci nevyhrocoval. Když Američané vyhlásili třetí stupeň jaderné pohotovosti, dospěl k závěru, že se krize začíná vymykat kontrole.
Blízký východ výrazně změnila už šestidenní válka Izraele proti arabským zemím v roce 1967. Ta jomkipurská o šest let později však byla zásadním vojenským konfliktem, který Izraeli zajistil moderní místo v regionu, uvádějí Times of Israel. A dnes, o 45 let později, to vypadá, že tento důležitý moment neměl daleko ke katastrofě, která by změnila celý svět, uzavírá izraelský server.
