To já ne, to on -

A zřejmě mají pravdu. Prakticky přímo to potvrdil tiskový mluvčí ukrajinské obdoby Gazpromu, společnosti Naftogaz, Valentin Zemljanskij, který doslova prohlásil: "Ruský plyn ukrajinskými rourami neproudí proto, že podmínky pro tranzit, vyžadované ruskou stranou, jsou nepřijatelné." Ruský premiér Vladimír Putin v telefonické rozpravě s José Barrosem už jen lakonicky konstatoval: "Ukrajinská soustava je zavřená."

Náměstek předsedy správní rady Gazpromu Alexandr Medvěděv, který ostatně před pár dny navštívil Prahu, dokonce řekl: "Ono to vypadá, jako by se Ukrajinci ani nechystali potrubí otevřít." Málem jedním dechem pak dodal: "Zdá se, že tancují do rytmu, který neudává Kyjev, ale který přichází ze zahraničí,". K tomu dále uvedl, že naráží na smlouvu, již Ukrajina podepsala se Spojenými státy. O jakou smlouvu jde konkrétně, ale neřekl. Že by opět pikle amerických imperialistů? To je, zdá se, to poslední, co všichni zúčastnění v tomhle sporu a v tuhle chvíli potřebují.

Co ze zatím řečeného plyne? Je nesporné, že velice podstatnou součástí ruského postupu v celé věci je snaha Ukrajinu potrestat za její dle soudu Moskvy přílišnou samostatnost a co nejrychleji tuto bývalou sovětskou republiku donutit, aby ruský plyn odebírala za světové ceny, či spíše za ceny ještě vyšší. Ukrajina zatím přistoupila na původní návrh Gazpromu a byla by ochotna platit 250 dolarů za tisíc kubických metrů. Ruskou stranou požadovaných 450 dolarů je pro ni nepřijatelných. Stejně tak jsou nepřijatelné Ruskem nabízené tranzitní poplatky, o nichž už jsme mluvili v předcházejících dnech. Ukrajina, na jejíž straně byly zatím z pochopitelných důvodů větší sympatie než na straně Ruska, se však dnešní blokací ruských dodávek do Evropy sama usvědčila ze lži: Již citovaný Valentin Zemljanskij z ukrajinského Naftagazu před pár dny, kdy se hledal viník přerušení dodávek plynu z Ruska do Evropy totiž tvrdil, že jeho země ani nemá možnost proud zemního plynu v potrubí přiškrtit, protože všechny ty příslovečné "kohouty" z karikatur na prvních stránkách evropského tisku jsou údajně na ruské straně hranice. Z dnešních událostí vyplývá, že to tak nebude a že se pan Zemljanskij asi mýlil.

Dodávky ruského plynu do Evropy trpí i další rusko-ukrajinskou nedohodou, a to je nesvár kolem tzv. technologického plynu. Pro normální provoz totiž ukrajinská potrubní síť potřebuje přes 20 milionů kubíků plynu denně. (Ostatně pro srovnání - Slovensko běžně spotřebovává asi 30 milionů a ČR 50 milionů kubíků denně.) Je to tedy objem značný a obě strany tvrdí, že podle smluv se o dodávky tohoto penza suroviny musí postarat protistrana. V situaci, kdy se ovšem Rusko s Ukrajinou mezi sebou zatím nedohodly vůbec na ničem, je to vlastně podružnost.

Rusko i Ukrajina už si přitom uvědomují jak ztrátu prestiže spolehlivého obchodního partnera, tak fakt, že svým hašteřením otevírají dveře konkurenci, totiž zemím jako Norsko, Alžír či Turecko. Levné moderní technologie zkapalňování zemního plynu a jeho přepravy totiž mohou způsobit, že přinejmenším část ruského plynu může už zanedlouho nahradit někdo jiný.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .