Izraelský premiér vyvázl z korupčního skandálu a pokračuje v realizaci svého plánu

Stíhání navrhla koncem března tehdejší státní zástupkyně Edna Arbel, podle které měl Šaron za úplatek jistému izraelskému podnikateli umožnit vybudování rekreačního střediska na jednom řeckém ostrově. V případu měl figurovat i Šaronův syn Gilad, který údajně dostával peníze za fiktivní služby. I jeho však generální prokurátor v úterý očistil. Oběma Šaronům se od Mazuze dostane jen ostré kritiky v podobě podrobné zprávy, která jim vytkne počínání na hranici zákonnosti. Přestože několik opozičních poslanců chce proti rozhodnutí generálního prokurátora podat soudní stížnost, Šaronovi z této strany už zřejmě nebezpečí nehrozí.

K jeho dalším úspěchům tohoto šťastného týdne patří pondělní zasedání Knesetu, kde přestál hlasování o nedůvěře, přesněji řečeno o svém plánu vyklizení židovských osad v pásmu Gazy. Hlasování vyvolal Národní svaz, jehož dva ministry Šaron o týden dříve odvolal z kabinetu, aby dosáhl vládního schválení. Přestože se schůze parlamentu záměrně nezúčastnilo několik poslanců jeho vlastní strany, kteří s Šaronovým plánem nesouhlasí, premiér v Knesetu žádné větší problémy neměl - paradoxně ho totiž podržela opozice. Strana práce Šimona Perese mu přislíbila, že se hlasování zdrží, protože stažení z Gazy vítá. Stejnou podporu vládě poskytne ještě příští týden. Navíc po včerejším oznámení generálního prokurátora možná začnou rozhovory mezi Stranou práce a vládním Likudem o vytvoření vlády národní jednoty, protože právě prokurátorovým vyjádřením Peres případné jednání podmiňoval.

Premiér Šaron ale zatím nezahálí. Po souhlasu ministrů s vyklizením pásma Gazy před deseti dny se do realizace svého plánu pustil s nečekanou rychlostí. Za tuto krátkou dobu už kabinet pod jeho vedením podnikl řadu konkrétních kroků. Šaron se rozhodl, že oproti původnímu záměru evakuaci osad ještě urychlí a dokončí ji už do konce září 2005. Stihl ustavit realizační tým, který má od jednotlivých ministrů získat konkrétní údaje, týkající se nákladů na přestěhování osadníků, a vypracovat složitou potřebnou legislativu a kritéria odškodnění. To všechno by mělo být dokončeno už letos v říjnu. Zdá se to neuvěřitelně brzy, ale izraelská vláda už podobné projekty realizovala - v roce 1982 evakuovala civilní osady ze Sinaje, kterou podle dohody z Camp Davidu vracela Egyptu, a v roce 2000 likvidovala vojenské základny v jižním Libanonu.

Současná akce však bude komplikovanější nejen rozsahem a vyšším počtem stěhovaných osob, ale také kvůli palestinským teroristickým útokům. Hnutí Hamas se už nechalo slyšet, že s atentáty nepřestane, dokud Izrael neopustí veškerá obsazená palestinská území, tedy i Západní břeh Jordánu. A tam se s výjimkou čtyř osad na severu vyklizení nechystá.

Do akce v pásmu Gazy se má zapojit i Egypt, který předběžně přislíbil, že bude po stažení Izraele v oblasti dohlížet na bezpečnost a pomůže s výcvikem tamější policie. Podobně se možná bude angažovat také Jordánsko na Západním břehu. Humanitární pomoc slíbila i OSN ústy generálního tajemníka Kofiho Annana a také Světová banka formou finančních půjček židovskému státu.

Náklady na evakuaci 21 osad z pásma Gazy budou totiž obrovské. V oblasti žije zhruba osm tisíc lidí a každá rodina by měla dostat finanční kompenzaci ve výši 300.000 až jeden milion dolarů. Hovoří se o celkových nákladech v částce jedné a půl miliardy dolarů a o další stovce milionů, které má stát evakuace čtyř osad na Západním břehu. Vláda chce už od července tohoto roku vyplácet zálohy těm, kteří budou ochotni se přemístit. Dobrovolné stěhování by mělo skončit do konce srpna příštího roku; potom do pásma Gazy přijde armáda a ty, kdo tam zůstanou, vystěhuje násilím.

Osadníci si budou moci vybrat, kde chtějí žít, a čím dřív se vyjádří, tím výhodnější finanční dohody dosáhnou. Pokud se rozhodnou přemístit celou osadu se všemi obyvateli, vláda pro ně vybuduje nové sídliště v Negevské poušti. Realizační tým myslí i na detaily a chce s předstihem zakládat také pole, sady, skleníky a zeleninové zahrady, aby jejich přestěhovaní majitelé nemuseli přerušit podnikání a neutrpěli hospodářskou ztrátu.

Šaron chce zřejmě operaci rozjet do takové míry, že její zrušení už nebude možné. Souhlasu ministrů bylo dosaženo díky několika kompromisům, ke kterým patří mimo jiné i to, že vláda musí o konkrétním zahájení akce znovu hlasovat v březnu 2005. Premiér je ale očividně odhodlán svůj plán prosadit. Jeho nepochybně správné rozhodnutí odejít z pásma Gazy má i další příznivé důsledky. Mezinárodní společenství zesílilo tlak na palestinskou samosprávu, aby urychlila reformy, oslabila moc Jásira Arafata a s Izraelem na stahování z Gazy spolupracovala. Ariel Šaron a jeho záměry se najednou těší široké mezinárodní podpoře, počínaje OSN a konče skupinou nejvyspělejších států světa a Ruska G8, která ji vyjádřila v pátek.