Izraelský premiér vytvoří novou vládu

Je to po mnoha měsících Šaronovo první velké vnitrostranické vítězství, protože například ještě v srpnu stejní lidé tutéž koalici v podobném referendu odmítli. Tehdy však ještě měla Šaronova vláda naději, že přežije i bez podpory Strany práce. Dnes už v kabinetu nejsou ministři strany Šinui, které premiér odvolal za to, že nezvedli ruku pro státní rozpočet na příští rok, a vláda tak ztratila parlamentní většinu.

V neděli čeká stejné referendum i Stranu práce, která si svazek s Likudem v srpnu rovněž nepřála. Pokud budou souhlasit i její členové, zahájí Šaron neprodleně jednání, které by mohlo skončit dohodou už do deseti dnů, jak se vyjádřily zdroje z premiérova okruhu. Podle deníku Jerusalem Post chce Šaron požádat parlament o důvěru novému kabinetu do 20. prosince. Kdyby ve vládě zasedly i ultraortodoxní strany Šas a Jednotný judaismus Tóry, jak se očekává, měla by taková koalice v Knesetu podporu 75 ze 120 poslanců. Vládu národní jednoty si podle posledních průzkumů přeje i 70% Izraelců.

Kromě dobré zprávy o odvrácení předčasných voleb zaznělo příznivé prohlášení také z nejméně očekávaných úst: přední představitel palestinské teroristické organizace Hamas šajch Hasan Jusuf uvedl, že by jeho uskupení mohlo zvážit dlouhodobé příměří s Izraelem, kdyby židovský stát stáhl vojáky z obsazených území, a že je ochoten přijmout palestinský stát s hranicemi z roku 1967. I když je tento názor v Hamasu ojedinělý a snaha palestinských představitelů o dojednání příměří byla prozatím neúspěšná, je rozhodně zajímavé, že nějaký činitel této organizace, jejímž jediným cílem je totální zničení židovského státu, vůbec něco podobného na veřejnosti vyřkl. Další dobrou zprávou je výrazný vzestup počtu odpůrců teroristických útoků mezi Palestinci - podle nejnovějších zjištění je proti atentátům na Izraelce 52% respondentů oproti pouhým 27 procentům v červnu.

Asi nejpozitivnější vývoj však nastal ve vztazích s Egyptem. V pondělí prezident Husní Mubarak v gestu dobré vůle propustil izraelského drúze Azzama Azzama, který byl v Egyptě před sedmi lety odsouzen k 15 rokům vězení za údajnou špionáž. Izrael za to Káhiře vydal šest egyptských studentů, kteří byli v srpnu v Izraeli zadrženi pro podezření z plánování teroristických útoků. Propuštění Azzama však není jen ojedinělý krok Káhiry, ale nová strategie, která by mohla mít dalekosáhlé pozitivní důsledky pro celý region.

I když byl Egypt první arabskou zemí, která v roce 1979 s Izraelem uzavřela mírovou smlouvu, za Mubaraka vztahy více než ochladly, a po vypuknutí palestinské intifády v roce 2000 Káhira z židovského státu dokonce odvolala i velvyslance. Teď, po smrti palestinského předáka Jásira Arafata, však Mubarak učinil historické rozhodnutí hodné jeho předchůdce Anwara Sadata a politiku vůči Izraeli zásadně změnil.

Označil například premiéra Šarona za "největší palestinskou šanci pro mír", nařídil egyptským novinám, aby zveřejňovaly kladné články o Izraeli, a povolil vystoupení izraelského tiskového atašé v televizi. V brzké době by se měl do Izraele vrátit i egyptský velvyslanec a při nedávné návštěvě egyptského ministra zahraničí Ahmada Abúla Ghajta se obě země dohodly na rozmístění egyptských vojáků v pásmu Gazy po stažení Izraelců, na zajištění bezpečnosti na hranicích Egypta a Gazy, na prevenci pašování zbraní Palestinci a na egyptském výcviku palestinských policistů.

Podle předního amerického experta na Blízký východ Barryho Rubina je vstřícnost Egypta nefalšovaná a jeho dobré úmysly nesporné. Egypt by chtěl hrát ústřední roli při řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Tím by posílil své prominentní postavení v arabském světě i pozici amerického spojence, a zároveň oslabil radikální islámské síly, které ohrožují stabilitu egyptské společnosti. Mubarak vymyslel ambiciózní plán, který by měl vést k míru na Blízkém východě.

Jeho podstatou je vytvoření mezinárodní iniciativy, v jejímž rámci by arabské státy jako součást mírové smlouvy uznaly Izrael. Prezident už navštívil Kuvajt a Bahrajn, kde se údajně přimlouval za podporu Šaronova plánu stažení z Gazy, a přinejmenším v Bahrajnu se prý setkal s příznivou odezvou.

Novinkou je také nový vstřícný postoj ze strany Sýrie. Kromě toho, že prezident Bašár Asád opět vyjádřil přání obnovit mírová jednání s Izraelem, také přerušil více než deset let trvající studenou válku s Palestinci a pozval tři jejich nejvyšší představitele k historickým rozhovorům v Damašku. Podle izraelského deníku Maariv Sýrie rovněž zahájila tajná jednání s Libanonem o stažení svých jednotek z této země, jak jí ukládají rezoluce OSN.

Tento příznivý vývoj zatím naplňuje očekávání po Arafatově smrti, kterou všechny zúčastněné strany blízkovýchodního konfliktu označují za novou šanci pro mír. Jestli se z ní opravdu podaří něco vytěžit, nezbude než souhlasit s nedávnou poznámkou kteréhosi izraelského deníku, který napsal, že Jásir Arafat by měl dostat ještě jednu Nobelovu cenu - tentokrát za to, že zemřel.