Izraelské osady nejsou překážkou mírového procesu

Izraelská vláda stáhla jednotky ze čtyř palestinských měst a předala zodpovědnost za jejich bezpečnost palestinským složkám. Díky lepší bezpečnostní situaci zrušila i desítky kontrolních stanovišť a zátarasů, které Palestincům ztěžovaly cestování; zatímco před rokem bylo zátarasů na Západním břehu 35, dnes je jich pouze deset a pohyb mezi velkými městy na severu je v podstatě volný. Cesta z Ramalláhu do Džanínu, která ještě před několika měsíci trvala několik hodin, dnes zabere 90 minut. Vláda rovněž rozhodla o trvalém otevření hraničního přechodu Allenbyho most do Jordánska, rozšířila i jeho komerční provoz a vydala stálé povolení ke vstupu do Izraele několika stovkám palestinských obchodníků.

Při hodnocení izraelského posilování palestinské ekonomiky s Blairem si izraelský premiér Binjamin Netanjahu postěžoval, že pokrok by mohl být mnohem větší, kdyby s Izraelem víc spolupracovali i Palestinci. Navíc předseda samosprávy Mahmúd Abbás zatvrzele odmítá obnovit mírové rozhovory, přestože Netanjahu ho k tomu už několikrát vyzval. Abbás opakuje, že Izrael musí nejprve zastavit veškerou výstavbu židovských osad na Západním břehu, a to včetně jejich přirozeného růstu, na kterém trvá Netanjahu. Abbásovi nevadí, že osady rostly i za Netanjahuova předchůdce Ehuda Olmerta, s kterým klidně jednal dvakrát měsíčně.

Jenže nyní na úplném zmrazení výstavby trvají i Spojené státy, které navíc nepožadují vůbec nic od Palestinců. Abbás cítí z Washingtonu tak silnou podporu, že tento týden přidal ke své podmínce ještě jednu: Netanjahu musí předem souhlasit s návratem palestinských uprchlíků na izraelské území - tedy s požadavkem, který Izrael vždycky zásadně odmítal a který patří k nejobtížnějším problémům izraelsko-palestinského urovnání.

Abbás má podporu i v Evropské unii, která v posledních týdnech opět posílila svůj propalestinský postoj. Minulý týden Evropská komise vyslovila bezprecedentně ostrou kritiku izraelské politiky vůči osadám, která podle ní "dusí" palestinskou ekonomiku a zvyšuje závislost Palestinců na zahraniční pomoci; jinými slovy, Izrael, a nikoli Palestinci, plýtvá penězi evropských daňových poplatníků. Komise své prohlášení vydala právě v době, kdy izraelská vláda restrikce výrazně uvolnila. Po důrazném izraelském protestu vzala svou kritiku zpět, ale ještě si nedokázala přiznat, že většina ze skoro čtyř miliard dolarů, které samosprávě v posledních osmi letech darovala, plynula na soukromá konta palestinského vedení a na podporu terorismu.

Ještě větší aroganci předvedl v pondělí vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie Javier Solana. Přišel s nehorázným návrhem, aby se Izraeli a Palestincům dalo časové ultimátum k završení mírových jednání, a pokud se do stanovené doby nedohodnou, měla by OSN jednostranně vyhlásit nezávislý palestinský stát - tedy bez souhlasu obou stran a podle vlastní představy o izraelsko-palestinských hranicích, statusu Jeruzaléma, izraelské bezpečnosti a řešení situace palestinských uprchlíků. A nejen to: "Ať už chceme, nebo ne, součástí řešení bude muset být i Hamas," prohlásil Solana. Když k tomu přičteme i jeho nedávné setkání se zástupcem Hizballáhu vedeného na seznamu teroristických organizací Evropské unie, která Solanu ve funkci platí, je zjevné, že je nejvyšší čas, aby tento pán odešel do penze.

Izraeli se v otázce osad zatím nepodařilo dojednat kompromis s Američany, kteří odmítají uznat dřívější dohody a nadále trvají na úplném zmrazení výstavby. Spojené státy a Evropská unie i její jednotlivé země jako Francie nebo Británie udělaly z přirozeného růstu osad zásadní překážku mírového procesu. Tou ale není stavba přístěnku, mateřské školky nebo domu pro novomanžele z řad osadníků, ale rozkol mezi Hamasem a Fatahem, palestinská neústupnost a terorismus. Když Izrael zakáže stavbu nové školky, vzdají se Palestinci terorismu nebo, ještě absurdněji, zastaví Írán svůj jaderný program, jak naznačil Barack Obama na své květnové schůzce s Netanjahuem? Změní Hamas svou chartu a přestane požadovat zničení Izraele?

Zásadním problémem izraelsko-arabského konfliktu nejsou osady, ale fakt, že Arabové se dodnes nesmířili s existencí židovského státu na Blízkém východě. Palestinci svůj stát mohli mít už dávno, kdyby se přestali upínat k revolučnímu snu o národním osvobození. A problémem světa není Izrael, ale Írán, Severní Korea, Hamas, Hizballáh a islámský terorismus. Vytvářením zástupných problémů se ty opravdové nevyřeší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .