Izraelská vyšetřovací komise kritizovala vládu za špatné vedení války s Hizballáhem

Takzvaná druhá libanonská válka, jak se jí v Izraeli říká, si za 34 dní vyžádala na 160 mrtvých Izraelců a miliardové škody způsobené skoro čtyřmi tisíci raket Hizballáhu, zahnala na měsíc do krytů milion lidí a nezničila vojenskou sílu nepřítele ani neosvobodila vojáky Ehuda Goldvasra a Eldada Regeva, jejichž únos byl bezprostředním podnětem k izraelskému útoku. Kritici vlády označují výsledek války za nejhorší vojenskou porážku Izraele v dějinách země a stejně ji vnímají i arabské a muslimské státy i Hizballáh. Právě kvůli vyšetření příčin tohoto neúspěchu vznikla Vinogradova komise.

Její zpráva za viníky označila premiéra Ehuda Olmerta, ministra obrany Amira Perece a tehdejšího náčelníka hlavního štábu Dana Chaluce. Komise konstatovala, že Olmert zavedl zemi do války unáhleně a bez připravené koncepce a strategie, studia a konzultací s vojenskými odborníky. Jeho cíle byly příliš ambiciózní, nerealistické a neproveditelné. Amir Perec byl jako ministr obrany nezkušený a neměl znalosti ani o připravenosti izraelské armády, ale přesto přijímal zásadní rozhodnutí, rovněž bez konzultací s odborníky. Chaluc se provinil tím, že vedení země neupozornil na nedostatky, které panují v armádě, zejména na její nepřipravenost k pozemní operaci. Jako náčelník generálního štábu projevil nedostatek profesionality a neschopnost úsudku a nereagoval adekvátně na únos obou vojáků. Olmert, Perec a Chaluc nesou za výsledky druhé libanonské války plnou a nejvyšší zodpovědnost, konstatuje 250-stránková zpráva.

Ačkoli komise výslovně nedoporučila, aby Olmert a Perec odstoupili z funkcí tak, jak to už v lednu pod tlakem veřejného mínění učinil Dan Chaluc, vyzývá je k rezignaci veřejnost a opozice v čele s pravicovou stranou Likud a jejím předsedou Binjaminem Netanjahuem. Zájem opozice je jasný - kdyby se konaly předčasné volby, vyhrál by je právě Likud a Netanjahu by se vrátil do funkce premiéra. Podle současných průzkumů by tato opoziční strana získala ve 120členném parlamentu 31 křesel, tedy skoro třikrát tolik co v loňských volbách, zatímco Kadima Ehuda Olmerta by právě tolik ztratila - zatímco vloni jich obsadila 29, dnes by se musela spokojit s 11. Podle pondělního bleskového průzkumu izraelské televize si Netanjahua ve funkci premiéra přeje 26% procent Izraelců, zatímco Olmertovi nedal hlas ani jeden jediný respondent. Přesto Olmert i Perec prohlásili, že odstoupit nehodlají - Olmert jen v televizním projevu své chyby připustil a slíbil, že se z nich poučí. K podílu na válečném fiasku se symbolicky přihlásil jen ministr bez portfeje ze Strany práce Eitan Kabel, který podal v úterý demisi.

I když výzvy k rezignaci Olmerta i celé vlády zaznívají ze všech stran, neexistuje v současnosti žádný způsob, jak pád kabinetu vyvolat. Vládní koalice, kterou tvoří především Kadima a Strana práce Amira Perece, disponuje 73 hlasy v Knesetu a vládní strany nemají v úmyslu vzdát se moci ve prospěch Binjamina Netanjahua. Jeho Likud má v parlamentu jen 12 poslanců a hlasování o nedůvěře nevyvolá. Olmertovu demisi však údajně podporuje i převážná většina členů jeho Kadimy, a pokud by našli dostatečnou vnitrostranickou podporu, mohli by premiéra odvolat. Jeho nejpravděpodobnější nástupkyní je podle spekulací médií ministryně zahraničí Cipi Livni. I kdyby se však Olmertovo odvolání nezdařilo, všichni se shodují, že premiér nevydrží déle než do srpna, kdy má Vinogradova komise vydat závěrečnou a úplnou zprávu, která má být ještě kritičtější.

Definitivně zpečetěný osud má Amir Perec. Ten je dlouhodobě kritizován úplně všemi a je tak nepopulární, že ani nemá šanci zvítězit v blížících se primárkách Strany práce. Podle komentátorů si Perec svůj hrob vykopal už dávno a jeho odchod z vrcholné politiky je jistý.

Ehuda Olmerta, případně celou vládu může k odstoupení ještě donutit veřejnost. Premiérovi odpůrci v čele s nespokojenými vojenskými záložníky a pozůstalými po vojácích padlých v Libanonu chystají na čtvrtek velké protestní shromáždění v Tel Avivu, kde očekávají až statisíce lidí. Také média se shodují, že Olmert odstoupit musí; označují Vinogradovu zprávu za "jeho rozsudek smrti" a zemi za "loď bez kapitána" a varují, že odhalená neschopnost vlády je riskantní zejména pro budoucí bezpečnost Izraele - zemi ohrožuje Írán se svou plánovanou jadernou zbraní a zpravodajské služby očekávají nový konflikt s Hizballáhem v Libanonu a invazi izraelské armády do pásma Gazy. Rána, kterou Olmertovi zasadila zpráva, je smrtelná a jeho pád už nic nezastaví, soudí analytikové. Podle nich má premiér jen dvě možnosti - buď okamžitě odstoupit, anebo zemřít pomalou, bolestnou a nedůstojnou politickou smrtí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .