Izraelská vláda zřejmě přežije zprávu komise vyšetřující libanonskou válku

Ti, kdo čekali demisi premiéra Ehuda Olmerta, jsou zklamáni a Olmert si oddechl - zpráva je ve své kritice vedení země mnohem mírnější než její předběžná předchůdkyně, kterou komise vydala loni v dubnu.

Druhá libanonská válka, jak se jí v Izraeli oficiálně říká, vypukla 12. července 2006 poté, co ozbrojenci libanonského Hizballáhu napadli izraelské vojáky a dva z nich unesli. Trvala 34 dní a podle Izraelců znamenala pro jejich zemi prohru - zahynulo 119 izraelských vojáků a 45 civilistů a Hizballáhu se povedlo vypálit na izraelská města na 4.000 raket, které na měsíc zahnaly do krytů milion Izraelců. Vládě se nejen nepodařilo osvobodit zajaté vojáky Ehuda Goldvasra a Eldada Regeva, ale ani zaznamenat přesvědčivé vítězství; Izrael ztratil svou zastrašovací sílu a veřejnost víru v neporazitelnost země. Druhá libanonská válka je dodnes považována za nejhorší vojenskou porážku v historii Izraele, a proto už v září 2006 vláda pod tlakem kritiky ustavila Vinogradovu komisi, která měla zjistit, kdo je za válečný debakl zodpovědný.

Nejkritizovanějším vládním rozhodnutím byl rozkaz k pozemní operaci v samém závěru války, kdy se už schylovalo k podpisu dohody o příměří. Olmert ofenzívu přesto nařídil a v posledních 60 hodinách konfliktu při ní zahynulo 33 izraelských vojáků. Řada Izraelců to považuje za zbytečné ztráty, zatímco vláda tvrdí, že bylo nutné zatlačit nepřítele co nejdál od hranic.

Více než 600stránková Vinogradova zpráva však Olmerta překvapivě příliš ostře nekritizuje. Konstatuje sice zásadní nedostatky, jako nesprávné a unáhlené rozhodování a špatný úsudek, ale rozkaz k závěrečné ofenzívě vyhodnocuje jako nezbytný krok, který premiér přijal v zájmu země, a nikoli kvůli posílení vlastní prestiže, jak ho až dosud obviňovala opozice. Komise kritizovala i tehdejšího náčelníka hlavního štábu Dana Chaluce a ministra obrany Amira Perece, kteří podle ní přijímali nekompetentní rozhodnutí a ve svých funkcích selhali. Závažných chyb se dopustila i armáda, která nebyla na konflikt připravena. Přestože však podle komise způsob vedení války postrádal strategii a Izrael nevyhrál, přijímaná rozhodnutí byla opodstatněná a účelná a cíle vlády a armády byly legitimní.

Chaluc rezignoval už vloni, kdy odstoupil i Perec po prohraném boji o křeslo předsedy Strany práce s Ehudem Barakem, který jej nahradil i ve funkci ministra obrany. Olmert si po zveřejnění zprávy oddechl a podle svých poradců demisi podat nehodlá. Opoziční strana Likud v čele s Binjaminem Netanjahuem ho k ní přesto znovu vyzvala. Za Olmertovo odstoupení hodlá dál bojovat i skupina záložníků a rodin padlých vojáků, kterou umírněné závěry zprávy nanejvýš pobouřily.

Je však pravděpodobné, že Olmert hodnocení Vinogradovy komise přežije. Dokonce i jeho političtí odpůrci přiznávají, že je příliš mírné, než aby premiéra donutilo k rezignaci. Postavili se za něj i dřívější kritikové z jeho vlastní strany Kadima. Všichni teď napjatě očekávají, jak se zachová Ehud Barak, který opakovaně tvrdil, že po zveřejnění zprávy svou stranu z vlády stáhne a bude požadovat Olmertovu rezignaci a předčasné volby. Zatím se jednoznačně nevyjádřil, ale i jeho nejbližší spolupracovníci se shodují, že tento scénář je nyní nepravděpodobný. Svou roli při jeho rozhodování bude nepochybně hrát i současná situace, kdy probíhají jednání o míru s palestinskou samosprávou - předčasné volby by podle průzkumů vyhrál Likud s nekompromisním Netanjahuem a rozhovory by se zastavily.

I když teď ale vláda nejspíš nepadne, budoucnost jistou nemá. Jestli z ní nevystoupí Strana práce, udělá to zřejmě brzy ultraortodoxní Šas, který odmítá ústupky Palestincům, a zejména rozdělení Jeruzaléma, a vyhrožuje odchodem z kabinetu, jakmile izraelsko-palestinský tým zahájí jednání na toto téma. Olmert sice tvrdí, že do koalice získá další strany, ale včera už zřejmě jednoho z potenciálních kandidátů ztratil - levicový Merec po zveřejnění závěrů Vinogradovy komise rovněž vyzval premiéra k demisi.

Olmert prohlásil, že zpráva z něj "sňala morální stigma", a zdá se, že časem se uklidní i dosud rozjitřená veřejnost. Podle bleskového průzkumu deníku Maariv si bezprostředně po zveřejnění zprávy Olmertovu rezignaci přálo 73% lidí a jen 17% respondentů se vyslovilo pro jeho setrvání ve funkci. Už dnes ale jeho podpora stoupla na 42%.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .