Izrael rozšířil operaci proti libanonskému Hizballáhu

9. srpen 2006

Izrael vede válku proti libanonskému Hizballáhu už čtyři týdny, ale zatím nedosáhl svého cíle, tedy oslabení Hizballáhu do té míry, že v jižním Libanonu bude nastolena nová politická realita. Po prvním rozšíření operace minulý týden se však izraelská armáda začala tomuto cíli alespoň přibližovat. Obsadila zhruba osmikilometrové pásmo na jihu Libanonu, zabila už asi 400 ozbrojenců Hizballáhu, zničila jeho ústředí a baštu v Bejrútu a zlikvidovala většinu raket dlouhého a středního doletu, které hnutí odpalovalo na Izrael. Hizballáh má však stále až 10.000 raket krátkého doletu typu Kaťuša, kterých už na Izrael vypálil asi dva a půl tisíce.

Raketová válka Hizballáhu vyvrcholila v neděli, kdy bylo na izraelská města odpáleno nejméně 250 raket, které zabily 15 civilistů a přes 200 lidí zranily; a dalších 15 mrtvých si útoky vyžádaly i v předcházejících čtyřech dnech. V pátek byla syrskou střelou Chajbár-1 zasažena i Hadera, zatím nejvzdálenější izraelské město od libanonských hranic; leží od nich 90 kilometrů daleko a o pouhých 45 kilometrů dál je Tel Aviv. Město Kirjat Šmona, které od začátku konfliktu zasáhly už tři stovky raket, v pondělí rozhodlo o evakuaci obyvatel; někteří z nich už tři týdny nevyšli z krytů.

V krytech přebývá zhruba milion obyvatel Izraele. Zesílení raketových útoků nakonec izraelskou vládu přimělo k ochotě rozšířit operaci v Libanonu až k řece Litání a možná i za ni s cílem obsadit stanoviště, odkud Hizballáh odpaluje kaťuše, a tyto pozice držet tak dlouho, než oblast převezmou mezinárodní jednotky, tedy třeba i několik měsíců. Než ale vláda toto vystupňování operace stihla schválit, vstoupilo do hry překvapivé rozhodnutí libanonské vlády.

Kabinet Fuáda Siniury, ve kterém je i pět šíitských ministrů z Hizballáhu a spojeneckého hnutí Amal, až do pondělka podporoval požadavky Hizballáhu a odmítal rozmístění libanonských jednotek v jižním nárazníkovém pásmu, jak si to od začátku přál Izrael. V pondělí však nečekaně vyjádřil souhlas s vysláním 15.000 vojáků, tedy přesně takového množství, jaké požadoval izraelský premiér Ehud Olmert. Libanonci by měli oblast převzít spolu s dvěma tisíci příslušníky jednotek OSN UNIFIL, kteří již v Libanonu působí, a izraelská armáda by tak měla zemi opustit. Tak si to původně představoval i Izrael a také Hizballáh prohlašuje, že zastaví boje, až z Libanonu odejde poslední izraelský voják. Zdá se tedy, že se najednou všichni shodují - až tak dokonale, že to Izraeli začalo být podezřelé. Obává se, že nabídka libanonské vlády je jen trikem, jak dostat izraelské vojáky z jižního Libanonu, kde by pak Hizballáh nerušeně působil a útočil dál. Ehud Olmert proto v úterý reagoval prohlášením, že Izrael z Libanonu odejde rád - až dosáhne svých cílů, tedy osvobodí zajatce, zredukuje počet raket Hizballáhu a vypudí jej z jižního Libanonu nebo dosáhne jeho odzbrojení. Ve středu odpoledne pak izraelská vláda plánované rozšíření operace definitivně schválila.

Ať už je ale v pozadí kroku Siniurova kabinetu cokoli, je to od roku 1982 poprvé, kdy se libanonská vláda rozhodla prosadit převzetí kontroly nad jihem země.

Rada bezpečnosti OSN stále jedná o americko-francouzském návrhu rezoluce, která by měla bojujícím stranám vnutit příměří. Jak to chce provést v praxi, zatím není jasné. Nejistý je teď i osud původního záměru Rady bezpečnosti schválit rezoluce dvě - ta druhá měla stanovit zřízení a určit mandát mezinárodních jednotek, ovšem za předpokladu, že nárazníkovou zónu převezmou od Izraelců mnohonárodnostní síly; s nejnovější nabídkou libanonské vlády teď vlastně není jasné, zda jich vůbec bude zapotřebí nebo jak početné by měly být a jaký by měl být jejich mandát.

Co ale bude dál, jestli se podaří příměří prosadit? Ať už dojde k rozmístění libanonských, nebo mezinárodních jednotek, Izrael ví, že rakety Hizballáhu nezastaví žádná vojenská síla v nárazníkovém pásmu - střely však alespoň budou na Izrael létat méně často. Hizballáh jistě na žádné příměří doopravdy nepřistoupí, a ještě méně na své odzbrojení. Také jeho hlavní sponzoři, Sýrie a Írán, nemají v úmyslu něco takového připustit. Podle zpravodajských zdrojů jsou členy hlavního vojenského velení Hizballáhu i syrští a íránští důstojníci, kteří určují množství i intervaly odpálených raket, a z Damašku také proudí nové zásoby zbraní a střel. Libanonský premiér Fuád Siniura, který v pondělí na schůzce ministrů zahraničí Arabské ligy nedokázal potlačit slzy nad údajným izraelským masakrem ve vesnici Húlá, kde podle něj mělo zahynout 40 civilistů, zatímco mrtvý byl nakonec jen jeden, by měl raději plakat nad neschopností své vlády vymanit Libanon z vlivu Sýrie a Íránu. Ten současná válka po loňském odchodu syrských jednotek z Libanonu znovu posílila.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: gzb
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.