Ivan Štern: Ne vždy je Západ učebnicový příklad
V posledních dolnosaských volbách do zemského sněmu pravicově extremistická Alternativa pro Německo významně posílila. Nepochybně pomohlo i to, že se v poslední době v duchu „sami toho máme málo na rozdávání“ nevlídně vyjadřuje vůči ukrajinským uprchlíkům, odvolávajíc se na energetickou krizi, inflaci a rostoucí chudobu.
Dolní Sasko patřilo značným dílem do komunistické NDR. Dodnes proto slova podobná těm, která trousí Alternativa, tu padají na úrodnou půdu. Nezapomenutelné jsou třebas magdeburské, hysterií překypující demonstrace z roku 2004 proti reformě sociálního státu, při nichž východní Němci volali „My jsme ten lid!“.
Čtěte také
Jeden by si řekl, že třicet let je už dost dlouho na to, aby se bývalí východní Němci zbavili své, často uměle přiživované ublíženosti, a vzali spíš na vědomí, že spojením s vyspělejším západním Německem jsou na tom o poznání lépe, často bez vlastní zásluhy, než Češi, Poláci, Slováci, Litevci, o Rumunech a Bulharech ani nemluvě.
Smutné na věci je, že si v duchu Alternativy přisadil i předseda křesťanských demokratů Friedrich Merz. Otřel se o ukrajinské uprchlíky, utrousiv pochybnost, zda v jejich případě nejde spíš o azylový turismus.
Jestliže podobnou hloupost utrousí důchodce přizvaný do televizní diskuse Máte slovo, tvrdě, že Ukrajinci nemají co utíkat za hranice, když se přece na západě země neválčí, tak si člověk v jeho případě může říci, je to prostě starý popleta. V případě Merzově mu zůstává rozum stát.
Extremisté v Polsku
Spousta bývalých východních Němců doslova visí na rtech extremistům, před časem levicovým, nyní nahnědlým. O to udiveněji pozorovatel stojí nad Poláky, očekávaje podobnou reakci. Tísní je přece nejen chudoba potravinová a energetická, ale i zklamání z demokracie. A přitom v Polsku uvízla síla Ukrajinců. Zhruba jeden a půl milionu uprchlíků.
Čtěte také
To si myslela Karolína Pikula, absolventka krakovské Jagelonské univerzity a členka pravicově extremistické Konfederace, která onen půldruhý milion uprchlíků považuje za osinu v polském pozadí.
Karolína proto uspořádala na Trhovém náměstí v Sanoku demonstraci v duchu hesla „Zastavte ukrajinizaci Polska!“. Hranice s Ukrajinou tu je na dohled. Proti očekávání nikdo nepřišel. Dokonce i odpůrci očkování proti covidu zůstali doma.
Důvod je zřejmý. Polákům jsou Ukrajinci nejbližším národem a sahat si na ně nedají. A to ani od Pikuly. Dokonce se kvůli nim rozkmotřili se svým tradičním spojencem, s Maďary. Ukrajinci totiž jako svébytný národ po staletí tvořili rovnoprávnou součást jejich Rzeczpospolité.
Jak vidno, nemusí nám jít nutně příkladem onen příslovečný Západ. Nota bene dnes, kdy Německo nepředvádí, a není v tom samo, vzdor líbivé rétorice nijak veliký zápal ani pro solidaritu se zbylou Evropou v řešení její energetické krize.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
