Ivan Štern: Mladí lidé jako lakmusový papírek
Obvykle předpokládáme, že mladí lidé v rozmezí mezi 18 až 24 let volí tak zvaně srdcem. Svůj hlas dávají buď zeleným anebo některé z rozumných, avšak dostatečně radikálních levic. Volby do evropského parlamentu ale ukázaly, že právě tito mladí vůbec nehlasovali, jak bychom z povahy tradice jejich politických postojů očekávali, ale svůj hlas dávali některému z populistických hnutí. Přesto volili srdcem.
Všimli si toho v Německu. Pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk jev vysvětluje publicistka Marina Weisband obavami mladých z budoucnosti. Tíží nově přicházející generace, a právě populisté dokáží s jejich strachem účinně a přesvědčivě zacházet.
Čtěte také
Klasické demokratické strany vzdor všem jejich snahám líbivě nadbíhat voličům se díky jisté politické poctivosti netají s riziky, jež mohou v lidech, kteří mají život teprve před sebou, umocňovat strach z toho, co má teprve přijít.
Klasické strany pracují s výhledy do budoucnosti ve vzájemných souvislostech. Nemohou z povahy takové úvahy nepominout možné neúspěchy, jež neúplná či nedokonalá řešení (jiná nejsou) mohou sebou přinést. Vyvolávají tak víc nejistot a otázek, než aby nabízely zklidňující východiska.
S demokracií je něco špatně
Se strachem, který v důsledku toho všeho prožívají mladí lidé a který v určitých okamžicích může nabývat obludných rozměrů, protože jde o strach z něčeho dosud zcela neznámého, zručně pracují právě populisté.
Čtěte také
Ne, že by nabízeli spolehlivá řešení, žádná taková nemají, ani neusilují je mít, sázejí spíš na hlasitá tvrzení, že vše mají pod kontrolou a že vše je trochu jinak. Neumějí než chlácholit a data spíš překrucují, než aby jim dali spolehlivý výklad.
Odvrat mladých od demokracie není nic nového. Kdykoli v dějinách, pokud mladí lidé cítili obavy o svou budoucnost a sílilo v nich přesvědčení, že demokracie nemá na to je rozptýlit, vždy tíhli k nějaké jiné autoritě, která hlásala, co tak rádi slyšeli. Připomeňme si německé studenty rozčarované z nemohoucí výmarské demokracie, kteří se houfně přidali k národním socialistům.
Mladé Čechy, kteří zklamáni z nespolehlivosti evropských demokracií v roce 1938 v prvních, ještě trochu svobodných volbách v roce 1946 to hodili komunistům. Revoltující studenty v 60. letech, kteří odmítli zapouzdřující se, do sebe zahleděnou západní demokracii a raději tíhli k lidem typu Che Guevary či Mao Ce-tunga.
Nebyla a není to jejich vina. Dávají najevo, že s demokracií je něco špatně. Místo naříkání nad nevděkem mladých by měly klasické demokratické strany začít usilovně pracovat na nápravě toho, co samy soustavně kazí, a částečně tak mírnit bolestivá očekávání toho, co teprve přijde.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
