Ivan Štern: Evropský soud zapověděl odhánění uprchlíků od hranic Evropy
V lednu roku 2014 odehnala řecká pohraniční stráž od svých břehů nedaleko ostrova Farmakonisi rybářskou loď plnou utečenců. V důsledku toho o život přišlo 9 lidí. Řecké nevládní organizace se tehdy obrátily na Evropský soud pro lidská práva. Žalovaly stát, že se nepokusil ohrožené lidské životy zachránit a že nezačal vyšetřovat chování přístavního úřadu, který utečence hnal zpátky k tureckým břehům a způsobil tak zcela zbytečnou tragédii.
Soudu trvalo celých osm let, než dospěl ke stávajícímu rozhodnutí. Uznal oprávněnost žaloby a řeckému státu nakázal, aby poškozené rodiny uprchlíků odškodnil.
Čtěte také
Vzkázal všem, kteří se pokoušejí uprchlíky zahánět od evropských hranic, že je naopak jejich prvotní povinností lidské životy a lidskou důstojnost chránit. Nezáleží na tom, pokud máme být věrni hodnotám, jimiž se zaklínáme, o koho se právě jedná, zejména ocitnul-li se v nouzi.
Ať už rozhodnutí má jakékoli zpoždění, přesto přichází včas. Žaloby spojené s vyháněním utečenců od evropských hranic se množí a dá se očekávat, že soud o nich rozhodne obdobným způsobem.
Nemusí se nám to líbit
Čtěte také
Zahánět uprchlíky od hranic není jen řeckým specifikem. Na mysli vytanou i ony ne příliš povzbuzující měsíce, kdy se běloruský diktátor Lukašenko pokoušel přehazovat obdobné nešťastníky přes zadrátované hranice Litvy a Polska, naslibovav jim kdeco, a kdy tyto naivní oběti politického cynismu byly zaháněny zpět na běloruské území. Nelítostně je tu pak ztýrali Lukašenkovi policisté. Troufli si totiž dát se na ústup.
I v tomto případě, pokud by jej soud dostal na stůl, patrně by rozhodl obdobně jako ve věci utonulých syrských utečenců. Nebral by v potaz, že Lukašenkem uměle vyvolávaná uprchlická vlna měla politické pozadí a že nesledovala pomoc těm, kteří si to jinak zasloužili, ale pokoušela se jimi podle vydírat Evropu, ale před očima by měl jen ubohé běžence, cynicky běloruským diktátorem zneužité, a Evropu popírající samu sebe.
Běženci tu sice netonuli v moři, zato mrzli a hladověli v běloruských lesích. Rozhodnutí vzhledem ke zvláštnosti té situace by určitě připomnělo úsloví starých Římanů: Fiat iustitia, pereat mundi. Naplň se spravedlnosti, i kdyby měl zhynout svět. Česky řečeno, padni, komu padni bez ohledu na důsledky naplňované spravedlnosti.
Nemusí se nám to líbit. Soudcovské rozhodování je ale tohoto rázu. Zůstává na politicích, aby soudci nalezená spravedlnost se sice naplnila, ale svět zůstal zachován. Toto jsou nám, alespoň v případě uprchlíků, stále dlužni.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
