Uprchlíci přinesli do Lukašenkovy kasy miliony dolarů, krizi připravoval od jara, spočítal Die Welt

28. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Provizorní tábor v Bělorusku v blízkosti polské hranice

Uprchlíci, kterým se přes Bělorusko podařilo dostat do Evropské unie, podávají zprávy o způsobu, jakým je běloruský režim na vnější unijní hranici nalákal. A také o tom, jak dobře organizované jsou na obou stranách hraniční čáry skupiny převaděčů. Například vstupenka do Německa pro celou rodinu může vyjít až na 40 tisíc amerických dolarů, píše německý list Die Welt.

Jeho líčení začíná uprostřed lesa, kde za sychravého počasí skupinka běženců rozbila svůj tábor. Děti se na holé zemi pevně choulily k matkám. Všichni mrzli, i když na sobě měli bundy, čepice a šály. Uprostřed tábořiště plál oheň a plameny bylo potřeba neustále udržovat, protože teploty v noci zamířily pod bod mrazu.

Čtěte také

„Jinak by hrozilo, že naše děti ráno se už ráno neprobudí,“ říká v telefonickém rozhovoru s německým deníkem Alí, otec tří dětí ve věku mezi čtyřmi a deseti lety.

Jak dodává, jeho potomci prý měli k jídlu každý den pouze jednu jedinou sušenou datli a k tomu pohár vody. Alí, který si nepřeje zveřejnit celé své jméno, je vedoucím skupiny migrantů, hledající úkryt v běloruském pohraničí.

„Je nás celkem čtrnáct. Moje rodina, rodina mého strýce a ještě jeden příbuzný,“ vypráví 31letý muž. Během posledních několika týdnů se pokoušeli osmkrát překročit hranici do Polska. Bez úspěchu. Třikrát už se prý dostali na polské území, ale pohraničníci je pokaždé vrátili zpátky do Běloruska.

Skupina žen na bělorusko-polské hranici se snaží zahřát u ohně

Když před měsícem opouštěli své rodné město Dahúk v Iráckém Kurdistánu, neuměli si představit, co na ně čeká. „Říkali nám, že za tři čtyři dny budeme v Německu. A teď trčíme tady!“ vypráví Alí.

On, jeho rodina a příbuzní se stali oběťmi organizovaného podvodu běloruského diktátora Alexandra Lukašenka. Ostatně jako mnoho dalších lidí z Iráku, Sýrie nebo z Afghánistánu, dodává Die Welt.

Milionové příjmy běloruského rozpočtu

Lukašenko je na cestu nalákal vidinou rychlého a nekomplikovaného vstupu do Evropské unie. Ze slibů ale zůstalo jen rozčarování. Několik týdnů byli migranti uvězněni v polsko-běloruském pohraničí a nemohli se pohnout z místa. Na jedné straně hranice jim v cestě bránili polští pohraničníci, na druhé straně byli opakovaně nuceni běloruskými vojáky k návratu na hraniční čáru.

Čtěte také

Sen o evropském ráji se rozplynul a následovalo hořké a drahé vystřízlivění. Většina běženců přitom investovala veškerý svůj majetek. „Abychom si cestu do Německa mohli dovolit, museli jsme prodat naše auta a byty. Teď nemáme nic,“ říká Alí.

Jak tvrdí, odysea do Evropy přišla jeho rodinu na 40 tisíc dolarů, v přepočtu více než 900 tisíc korun. Alího rodina ale zdaleka nebyla jediná, která Lukašenkovým slibům uvěřila.

Každý z tisíců migrantů, kteří se do Unie přes Bělorusko vydali, zaplatil mezi 2 500 a 4 500 dolarů. To představuje milionové příjmy do státní kasy běloruského autoritáře, vypočítává německý deník.

Podle něj je nová uprchlická krize na vnější hranici Evropské unie hrou, kterou Lukašenko dlouho připravoval a také o ní dopředu informoval. „Dlouho jsme zadržovali drogy a migranty, teď si je ale v Unii musejí pochytat sami,“ prohlásil prezident v běloruském parlamentu už 26. května letošního roku.

Dlouho jsme zadržovali drogy a migranty, teď si je ale v Unii musejí pochytat sami.
Alexandr Lukašenko

Tou dobou byl Lukašenko naštvaný na Západ kvůli zvyšování tlaku na Bělorusko po zadržení letadla společnosti Ryanair v Minsku. A již v tomto čase mělo Bělorusko vytvořené struktury pro organizaci nelegální migrace, uvádí Die Welt.

Čtěte také

O tom, že Lukašenkův plán byl ve spolupráci s ruskou tajnou službou FSB, která je mocným spojencem běloruského prezidenta, připravený už na začátku roku, psala v průběhu doby polská média. Každopádně faktem je, že první letadla s uprchlíky přistála v Minsku na začátku května.

Úředníci vyzvedávali cestující na letišti v luxusních autobusech značky Mercedes a po pár dnech ubytování v hotelu je převáželi vojenskými vozidly do pohraničí. Tam v doprovodu vojáků pokračovali až na samotnou hraniční čáru. Ještě v první polovině roku přitom byla za vstupní bránu do Evropské unie považována hlavně litevská hranice.

Právě Litva s necelými třemi miliony obyvatel ale podle Die Weltu pochopila situaci velmi rychle. V roce 2020 tamní úřady zaznamenaly okolo 80 případů narušení hranic. V první polovině letošního roku se však pokusily dostat na litevské území téměř tři tisíce osob. Vilnius následně zesílil ochranu hranic a Bělorusko přesunulo své aktivity k více než 400 kilometrů dlouhému pomezí s Polskem.

K hranicím vozí lidi běloruská armáda

Ve středu událostí se nachází běloruská státní cestovní agentura Tsentrkurort, která vytvořila systém poboček v Turecku, Sýrii, Libanonu, Spojených arabských emirátech a v Iráku. Každý, kdo se chtěl dostat do Evropy, si podle německého deníku mohl svou cestu zarezervovat právě na jedné z těchto filiálek. Cestovní balíček měl obsahovat vízum, ubytování, převoz přes hranici a transport do Německa.

Čtěte také

Přepravu migrantů z Minsku do běloruského pohraničí převzala jménem státu běloruská armáda. „Přináší to příjmy do státní kasy režimu prezidenta Lukašenka,“ prohlásil mluvčí ministra pověřeného koordinováním polských tajných služeb Stanisław Żaryn.

Jako příklad uvedl běloruskou státní leteckou společnost Belavia, která stála na pokraji krachu, teď ale díky nelegální migraci inkasuje velké peníze.

Tomuto byznysu je ale konec. Aerolinky v současné době nesmějí do Minsku přepravovat migranty z Dubaje, Istanbulu, Bejrútu, Damašku ani Bagdádu. Přísun peněz přitom podle listu Die Welt utáhl sám Lukašenko – a to tím, že situaci na polsko-běloruského hranici nechal zajít až příliš daleko.

Příběh Tary: Dnes už je v Kolíně

Taře, matce čtyř dětí a novinářce z Kurdistánu, se přes Bělorusko podařilo dostat až do Německa. Čtyřicetiletá žena, která si nepřeje zveřejnit své příjmení, čekala v Minsku na transport k hranici čtyři dny.

Čtěte také

Než se jí povedlo díky převaděči, který prostřihl hraniční plot, projít do Polska, potulovala se Tara tři dny lesem. V Polsku se ženy ujal italský převaděč a řidič, který ji po dvou dnech vysadil v Německu, byl z Indie.

V současnosti se Tara nachází v detenčním zařízení nedaleko Kolína nad Rýnem. „Konečně můžu žít jako člověk. Ve srovnání s mou vlastí je v Německu dobrý zdravotnický systém a vyhlídky na vzdělání pro mé děti,“ myslí si Tara.

O tom se Alímu a jeho rodině ale může jen zdát. Platnost jejich běloruských víz vypršela. Rodina opustila tábořiště v lese v běloruském pohraničí a před deportací se ukrývá v nejmenované vesnici, uzavírá německý list Die Welt.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, témata vybral Jakub Rerich. 

Uslyšíte o internátních školách pro domorodé obyvatele v Kanadě, rozpínavosti Číny, lyžování v Rakousku v době lockdownu. A také se dozvíte, že dovážková služba Uber má zájem o prodej marihuanových výrobků v Severní Americe. Pilotní projekt odstartuje v kanadském Ontariu.

autor: Jakub Rerich
Spustit audio

Související