Ivan Hoffman: Vyhlížení války

Vojenská přehlídka v Praze na Letenské pláni na výročí konce 2. světové války 9. května 1985
Vojenská přehlídka v Praze na Letenské pláni na výročí konce 2. světové války 9. května 1985

V mých žákovských knížkách byla řada poznámek, ve kterých soudružka učitelka informovala rodiče, že během vyučování vyrušuji mluvením.

Tento nešvar mne provázel životem, takže jsem vyrušoval i na střední škole a posléze i na vojně. Tam se jednou při PŠM (to byla zkratka pro politické školení mužstva) veliteli mé vyrušování mluvením nezamlouvalo a neuváženě se zeptal, co řeším.

Ivan Hoffmann: Příroda na papíře

Vodní dílo Gabčíkovo

Nápad chránit přírodu před člověkem předpokládá existenci lidí, kteří se přírodě snaží ublížit.

Měl jsem k němu řeč o tom, že mi připadá zbytečné trávit na vojně dva roky, když naučit se vraždit lidi lze klidně i za několik měsíců. Velitel na to dotčeně odtušil, že smyslem vojny není naučit se vraždit lidi. Na mou otázku, co je tedy smyslem vojny ovšem neřekl nic a když viděl pobavené tváře vojáků, politické školení spěšně ukončil.

Pokud jsem měl pochybnosti o smyslu vojenské služby, nikdy jsem neměl pochybnosti ani iluze o tom, jak vojna funguje. I proto, že mi občas velitel svěřoval překreslování map, na kterých bylo vyobrazeno, kam se v případě války přesuneme z kasáren do bezpečí.

Hloupé bylo, že jsem měl do bezpečí projíždět s cisternou plnou benzínu kolem továrny v Semtíně, kde se vyráběla munice, zrovna v době, kdy tam měly z Německa doletět první rakety. Ohledně šance přežít jsem měl tak bídnou prognózu, že mi vojna sotva mohla připadat jako dobrodružství či adrenalinová zábava.

Vzpomínka s dobrým koncem

Poslední dobou eviduji, jak intelektuálové znuděni mírem vyhlížejí válku. Chtějí prožít vítězství nad nepřítelem, kterého především touží vidět poníženého, ne nutně také zmasakrovaného.

Ivan Hoffman: Úklid fotoarchivu

Fotograf Pavel Štecha

Z kraje roku 2001 jsem zvedl telefon, do kterého se mi představil fotograf Pavel Štecha. Požádal mne, abych doprovodil texty knihu jeho fotografií.

Pak jsou zde obdivovatelé zbraní a vojenské techniky, kteří se nemohou dočkat reálné konfrontace chytrých raket s chytrými obrannými systémy, chtějí, aby se v praxi ověřilo, jak viditelná jsou neviditelná letadla a jak hlučné jsou nehlučné ponorky.

Fascinace médií válkou je v každém případě věčná a nesouvisí s tím, jaký zrovna panuje režim. Média jsou militantní a mír je to poslední, co potřebují. Jde-li o válku, jsou média vždy ochotně k ruce.

Pamatuji si na setkání spisovatelů, bývalých disidentů v Krakowě, kde se řeč točila hlavně kolem záhady, jak po pádu komunismu propadla střední a východní Evropa nacionalismu. Přijeli tam i intelektuálové z bývalé Jugoslávie, kteří nám popisovali, jak to byli oni, kdo svými články zfanatizovali lidi, kteří se pak začali vzájemně zabíjet. Zapamatoval jsem si to proto, že se za to k mému zděšení nestyděli.

Ivan Hoffman

Daniel Raus mi kdysi popisoval, jak vojnu prožil u radaru sledujícího oblohu a při pohledu na monitor se modlil, aby se neobjevil ostrý cíl, který by musel nahlásit s vědomím, že vzlétnou stíhačky, které ho sestřelí. Bůh ho vyslyšel, žádný ostrý cíl se během jeho služeb na obrazovce neobjevil. Vím, že to není příběh, který prodává noviny. Je to jen vzpomínka s dobrým koncem.