Ivan Hoffman: Proti strachu a lhostejnosti

Výzva vědců je výzvou používat rozum, být kritický, ověřovat si fakta, nenechat sebou manipulovat, “zajímat se o dění ve světě, snažit se porozumět skutečným příčinám zla a hledat způsoby, jak mu společně čelit“.

Výzva nenavrhuje, jak by se měl příliv běženců konkrétně řešit. Nejmenuje adresně politiky a novináře, kteří podle signatářů šíří strach a nesnášenlivost vůči uprchlíkům. Nesnaží se definovat skutečné příčiny zla a neříká, kdo zlo páchá a co tím sleduje.

A konečně: vědci nenabízejí ve své výzvě způsob, jak bychom měli společně čelit zlu. Je proto s podivem, když prezidentův mluvčí peskuje vědce za to, že „svou aktivitou prohlubují příkop mezi takzvanými elitami a českou společností“.

Čtěte také

Soudě podle průzkumů veřejného mínění není většina českých občanů uprchlíkům příznivě nakloněna. Můžeme pouze spekulovat, zda je tomu tak proto, že prezident nejde občanům dobrým příkladem a neutratí za uprchlíky hezké slovo, anebo zda i prezident šíří nesnášenlivost k uprchlíkům a je spoluviníkem protiuprchlické nálady.

Klidně je možné, že mluvčí Ovčáček tlumočí reakci potrefené husy, neboť Miloš Zeman je tím případem politika, který si nedovede představit, že by řeč nebyla o něm a navíc mu není podobné přidávat se k něčemu, co sám nevymyslel.

Jiří Ovčáček|foto: Filip Jandourek

Výzvu vědců ocenila vláda. Možná proto, aby se vymezila vůči prezidentovi a nepochybně i proto, že je v otázce přístupu k uprchlíkům vázána mezinárodními úmluvami a ve vědcích vidí spojence v situaci, kdy nemá veřejné mínění na své straně.

Pokud jde o příkop mezi elitami a společností, výzva vědců ho neprohlubuje. Ale ani neodstraňuje. Pouze ho konstatuje. Migrace je důsledkem válek a vědcům v jejich výzvě nápadně chybí slovo mír.

Působí to dojmem, že pro elity, tedy i pro prezidenta, vládu či vědce, je těžké akceptovat, že není kouře bez ohně. Pokud elity tolerují války a místo o míru sní o vítězství, jejich výzvy ke snášenlivosti budou vždy mít pachuť pokrytectví.