Ivan Hoffman: Několik slov Jiřímu Hanákovi
Milý kolego Jiří Hanáku. Zpráva o tvém odchodu znamená, že k tomu, co jsi napsal v Lidovkách, v Týdnu, v Právu a nakonec opět v Lidovkách, už od tebe nebude na tomto světě nic přidáno.
Život po životě si představuji jako život nad věcí, který se omezuje na éterickou evidenci bytí, bez potřeby komentovat, glosovat či pranýřovat žabomyší každodennost.
Čtěte také
Počínaje pátkem 5. června bude tedy přibývat událostí, které tě už nezvednou ze židle, a budou se hromadit výroky, u kterých už nezvedneš obočí a neobrátíš oči v sloup.
Budeme ochuzeni o tvou reakci na to, čeho budeš ušetřen, ale nám nezbude, než o to ještě nějakou dobu zakopávat.
Stopa, kterou po sobě zanechává sloupkař, zpravidla rychle mizí, neboť nic není staršího než včerejší noviny. Navíc dnes, kdy slova výjimečná či žádaná zpravidla končí uvězněna v prémiovém, placeném obsahu.
Erudované plebejství
To ale autor tvého formátu neřeší. Tvé sloupky se vyznačují nadstandardní trvanlivostí, neboť jsou nejen smělé, ale také poučené historií, protkané trefnými paralelami a vyznačují se vybraným stylem, kterým rád hladíš čtenáře proti srsti, aby si snad nemyslel, že jsi coby prémiový autor na prodej.
Čtěte také
Zrovna si čtu tvé prosincové poslední slovo v Lidovkách, které uvádíš větou: „Říká se, že prý ani Bůh vševědoucí neví tři věci: kolik je ženských kongregací, kde berou žebravé řády peníze a co si myslí jezuita.“
Text o politické bídě, kterou sloupkaři nezbývá než přebrodit, aniž má šanci cokoli svým slovem změnit k lepšímu, vylepšuješ hned zkraje broukem do hlavy, kterého se jen tak nezbavím.
Někdo by mohl namítat, že se tam onen bonmot hodí jako Pilát do kréda, ale já soudím, že sloupkař šťastně vyřešil dilema, jak mnohokrát přežvýkanou banalitu učinit literaturou.
Chci ti říct, že tě budu číst navzdory tomu, že už nic nenapíšeš. Pro schopnost být noblesně hašteřivý, paličatý, ale také pro tvé erudované plebejství, se kterým pranýřuješ elitáře a tím mi mluvíš z duše.
Je tomu už dvanáct let, co jsme se potkali v redakci Práva, kam mne pozval tvůj tehdejší šéf, který měl zájem, abych v Právu navázal na rozhlasovou ranní poznámku.
Kdybych to byl vzal, měl jsem slušnou šanci se ve tvé společnosti stát diskutérem. Asi jsem to měl vzít. Ale jak se říkávalo: Pozdě bycha honit!
Autor je komentátor Deníku
Související
-
Zemřel novinář a signatář Charty 77 Jiří Hanák. ‚Doyenovi českých sloupkařů‘ bylo 82 let
O žánr novinových sloupků se zasloužil, když mu dal v obnovených Lidových novinách a později v Právu podobu politicky aktuálního a historicky poučeného krátkého komentáře s fejetonistickým půvabem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
