Ivan Binar: Drozd, brhlík a kamikaze
V ranní hodince smlouvání – ještě ne, ještě chvilku budu v posteli, než se velká ručička dokodrcá do svislé polohy – slunce už dává najevo, že taky dnes tu s námi pobude celý den. V tom: Bum! Šupa do skla a v trávě pod oknem, na západní straně domu, mladý drozd, spárky zaťaté do ničeho.
Poslední, co se v té ptačí hlavičce zablesklo, byl údiv: Co to? A pak už jenom tma. Tma napořád.
Kam ho to pudilo tak brzy zrána, že nedbal varovného obrazu dravce na okně? Chtěl si snad jenom zkrátit cestu odtud tam? Takový pěkný ptáček, plný života. A skončí jak nějaký kamikaze.
Čtěte také
Japonské slovo kamikaze znamená božský vítr. Původně se tak nazýval tajfun, který ve 13. století rozmetal mongolskou flotilu chystající se napadnout Japonsko.
Za druhé světové války se tak říkalo sebevražedným letcům-stíhačům, kteří se ve strojích naplněných výbušninami vrhali na lodě spojenců, aby zachránili svoji fašistickou vlast před nevyhnutelnou porážkou. Byli to mladí chlapci, sotva se naučili létat; zkušených pilotů by byla větší škoda. Zmarněné životy.
Marná snaha
Kdepak, to srovnání s japonskými sebevrahy je poněkud krkolomné. Pošetilý drozd nehodlal obětovat život za vlast, snad chtěl jenom prolítnout domem vstříc vycházejícímu slunci.
Nebo chtěl zjistit, jak to vypadá u těch podivných tvorů, kteří se dokážou jenom ploužit při zemi a nelétají.
Čtěte také
Jednou k nám přiletěl na návštěvu maličký brhlík. Protáhl se škvírou pootevřeného okna, v cuku letu si prohlídl obrázky toskánské krajiny Otakara Slavíka, a zas našel cestu zpátky.
Vylítl do světa obohacen o poznání, že u nás ve Slezsku je to taky pěkné a pro něj, pro brhlíka, mnohem zajímavější.
Kvůli pošetilým drozdům jsme koupili v papírnictví tu největší siluetu dravce. Nejhrozivější, jakou měli s pařáty ostře nabroušenými, zobanem obzvlášť zahnutým a s perutěmi doširoka rozevřenými. Člověka by taková příšera vyděsila, natož mladého drozda. To by bylo, aby ti ptáčci bláhoví nepochopili, že tudy cesta nevede.
Marná snaha, po čtrnácti dnech zase jeden pomýlený ptáček skončil mrtvý v trávě. Navzdory hrozivému dravci, který hlídá okno naší ložnice. A zase to byl mladý drozd.
Nezbylo než zatarasit okno okenicí, jinak by drozdi, ubytovaní v naší zahradě, s těmi svými pokusy prorazit hlavou zeď nepřestali.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
