Italský parlament mění volební systém

Při závěrečném hlasování opoziční poslanci levého středu zůstali v aule, ale na protest proti postoji vlády a její většiny se vzdali hlasování. Zákon tak by schválen 326 hlasy proti 6. Vstoupí v platnost až po hlasování v senátu, ale pokud vládní většina zůstane kompaktní, bude bezpochyby schválen.

Itálie se tak po 13 letech vrací zpět k proporčnímu volebnímu systému a zrušila současný zákon, podle kterého 75% poslanců bylo voleno jednokolovým většinovým systémem anglosaského stylu. Mnozí experti a politologové si položili otázku co přimělo premiéra Berlusconiho, vicepremiéra a předsedu pravicové Národní Aliance Gianfranca (džanfranka) Fíniho k tomu, aby opustili většinový systém, který po dlouhá léta považovali za nejlepší způsob, jak zaručit zemi stabilnější vlády. To se do jisté míry podařilo, ale skutečností je, že jak vládní koalice pravého středu, tak opoziční levý střed jsou sdružením různorodých politických sil, které drží pohromadě pouze touha vyhrát ve volbách.

Na tyto otázky jasně odpověděl v pondělí bývalý levicový předseda vlády Giuliano (džuliáno) Amáto na stránkách nejvýznamnějšího italského deníku "Il Corriere della Sera." Podle jeho názoru se tímto způsobem Berlusconi a jeho spojenci snaží vyhnout drtivé porážce, kterou by jim dosavadní volební systém zaručil. Ve vládní koalici pravého středu panuje již dlouhou dobu napětí a často otevřená nevraživost, vyplývající hlavně z toho, že jednotlivé strany zastupují často navzájem protichůdné zájmy. Liga Severu hájí zájmy drobných podnikatelů na severu, Národní Aliance a Křesťanská demokracie naopak zaměstnanecké vrstvy ve střední a jižní Itálii. Jinými slovy je pravděpodobné, že klasický křesťanskodemokratický volič by nebyl ochoten dát svůj hlas kandidátovi pocházejícímu z ligy severu a naopak. A to by šlo vše ve prospěch opozičního levého středu, protože jeho voliči mají větší disciplinu. Jak to kdysi řekl slavný novinář Indro Montanelli "opoziční centrista si ucpe nos, zavře oči a bude volit postkomunistu, jen aby se zbavil Berlusconiho".

A tak se Berlusconi a jeho spojenci obrátili na víru proporčního systému. Prohlašují, že nový zákon nemá nic společného se systémem, který existoval v zemi od konce II. světové války do roku 1992 a při němž se během 46 let vystřídalo 55 vlád, jejichž životnost v průměru nepřesáhla 8 měsíců. Do jisté míry mají pravdu, protože nový zákon dává prémii seskupení, které dosáhne více hlasů a to přiměje politické strany k uzavření předvolebních dohod a programů. Hlasy budou dány straně a nikoliv jednotlivému kandidátovi a to by dle názoru Berlusconiho mělo odstranit soupeření mezi kandidáty téhož seskupení, což v minulosti vedlo k rozsáhlé korupci. Berlusconimu se také podařilo vrazit klín do seskupení soupeře. Celá opozice sice hlasitě protestuje proti tomuto zákonu, ale je známo, že její menší složky, jako zelení, neokomunisté a socialisté v podstatě proporční systém vítají a považovaly anglosaský systém za nepřirozený plod obrovského korupčního skandálu čistých rukou před 13 lety.

Nový zákon ale přináší několik stínů a početné otazníky. Ten hlavní je, že v normální demokracii je volební zákon schválen jak vládní většinou tak opozicí, zde to byla vládní většina, která menšině vnutila svou vůli. A to by v případě vítězství levice mohlo vést k odvetným opatřením, takže spory mezi pravicí a levicí se potáhnou nekonečně, se stejnými politickými efekty jako srážky mezi Kapulety a Monteky v Shakespearově Romeu a Julii. Další riziko je, že kandidátní listiny budou rozhodnuty v úzkých grémiích politických stran a zvolení poslanci by se mohli cítit více vázáni vůči vedení partaje než vůči vlastním voličům. Mohla by se zvýšit politická váha menších stran. Ale především, jak prohlásil profesor politologie na Columbia University Giovanni Sartóri zákon "znamená konec existence dvou velkých seskupení. Budeme mít tři - pravici, velký střed a levici. Oživí se politické čachry a voliči nebudou vědět, jakým způsobem strany s jejich hlasy naloží."

K definitivnímu schválení zákona ale ještě chybí jeden významný krok. Liga Severu disciplinovaně i když bez nadšení zákon odhlasovala. Výměnou za to jí Berlusconi zaručil, že v Senátu bude před volebním zákonem definitivně schválena tzv. devoluzione (devolucióne), tj. federalizace italského státu. Federalizaci Národní Aliance a křesťanští demokraté nemilují. Pokud ji disciplinovaně v Senátu neodhlasují, Liga bude volební zákon torpedovat. Ale ani šéf opozice Romano Prodi si v tomto ohledu příliš nadějí nedělá.