Íránský prezident Ahmadínežád se zodpovídal před parlamentem
Íránský prezident Ahmadínežád byl vždy známý svou ctižádostí zapsat se do dějin své země. Nyní se mu to podařilo – jako první hlava státu byl předvolán před parlament, aby se zodpovídal za své kroky. O tom, proč se to stalo a jaký to bude mít význam pro íránskou budoucnost hovoří Jan Fingerland.
Tento týden musel prezident Mahmúd Ahmadíndžád čelit jednomu z největších ponížení své kariéry. Byl předvolán před íránský parlament, aby zodpověděl deset dlouhých dotazů, které se týkaly toho, jak vykonává svou funkci. Vztahovaly se převážně na jeho hospodářskou politiku, všeobecně považovanou za katastrofální, ale dotkly se i otázek, jako je jeho údajně nedostatečná poslušnost vůči nejvyššímu duchovnímu vůdci Chámenejímu.
Dlužno podotknout, že Ahmadíndžád pozvaný na kobereček neztratil tvář a odpovídal poslancům velmi suverénně až vzpurně – jeho odpůrci se dokonce nechali slyšet, že jeho chování vůči parlamentu bylo urážlivé.
Není to tak dávno, co právě prezident Ahmadínežád a nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chámenejí, byli blízcí spojenci. Oba čelili pokusům části íránské politické scény, včetně některých duchovních, reformovat a liberalizovat tamní politický život. Tento boj vyvrcholil v roce 2009, kdy byl prezident Ahmadínežád pravděpodobně pomocí volebních podvodů znovuzvolen do funkce na další čtyři roky.
Takzvaná Zelená revoluce, v jejímž čele stáli dva přední poražení prezidentští kandidáti, reformní duchovní Músáví a Karrúbí, však byla potlačena, a Ahmadíndžád se za podpory ajatolláha Chámenejího a Revolučních gard znovu ujal moci na druhé období. Poté, co byla umlčena reformní část islámské politické scény, se však odhalila trhlina uvnitř konzervativní části íránského politického spektra, a to především mezi Ahmadínežádem a jeho patronem Chámenejím.
Ambiciózní prezident se čím dál pokoušel uplatňovat svou vlastní politiku nezávislou na nejvyšším duchovním vůdci. Podle některých názorů je Ahmadnínežád dokonce představitelem nábožensko-politického směru, který je sice islamistický, ale zároveň stojí proti zavedeným pořádkům, totiž představě, že Íránu má vládnout třída islámských duchovních, jako je právě Chámenejí. Ostatně Ahmadnínežád je první prezident islámské republiky, který není duchovní, ale náboženský laik.
Spekuluje se dokonce i o tom, že Ahmadínežád patří ke skupině šíitských radikálů, která očekává příchod „Skrytého imáma“, zjednodušeně řečeno šíitského spasitele, jenž ukončí dějiny a zavede vládu spravedlnosti a rovnosti – což by mimo jiné znamenalo i odstranění úlohy duchovních.
To jsou však jen spekulace. Jisté je, že Ahmadínežád se dostal do konfliktu nejen s nejvyšším duchovním vůdcem, ale i většinou politické elity, která chce zachovat staré pořádky islámské republiky, tedy vládu duchovních. Už v minulosti byl Ahmadínežád nejrůznějšími způsoby pokořován, a jeho předvolání před parlament je zatím posledním dějstvím tohoto mocenského i prestižního souboje. Poslední parlamentní volby navíc dopadly jednoznačně ve prospěch prezidentových odpůrců mezi náboženskými konzervativci.
Navzdory svému nepokornému chování vůči parlamentu však Ahmadíndžád velmi pravděpodobně odvolán z funkce nebude, už jen proto, že příští rok tak jako tak ukončí své druhé a podle zákona i poslední volební období.
Při svém oslabeném postavení pravděpodobně nebude mít sílu prosadit na prezidentské křeslo nějakého svého přívržence. Jeho odpůrce ajatolláh Chámenejí je ve funkci doživotně, takže vítězem nejen tohoto kola boje mezi dvěma nejvyššími íránskými politiky je určitě on.
